Posledni tyden v roce

M. a H. pri veceri

Stedry vecer mi sednul jak hrnec na prdel. Salat (odpovednost beru radsi na sebe) byl sice jen zdanlivou napodobeninou vytecneho salatu, jaky delavala moje maminka, ci maminky mych pritelu. Kapra jsme take nesehnali (zbrusu nove restrikce pro lov sladkovodnich ryb), ale za to jsme sehnali skveleho cerstveho lososa a çüpru. Seslo se par skvelych lidi - ctyri Cesi, jeden vanocni panic (Turek, co nikdy nezazil Vanoce), ja a T. Par lahvi vina a jine opojivo. Podarilo se nam vytvorit skvelou vanocni atmosferu, snad diky H. vyzdobe. Po veceri prisel cas na darecky a pak na vsechno to kurivo a pitivo. Pamatuji s P., jak tancil a ja se pri pohledu na nej zacala dusit smichy a vyvadet jako osel. A pro me nezapomenutelna M. vodarna a F. veta "let's look a video". Kolem ctvrte hodiny ranni se nam podarilo s T. dojit domu a ani nic neztratit. Jen par veci jako mobil, tabak a pudr, jsme zapomneli.

T. v akci

V patek prisel na radu nesmirne slouho ocekavany koncert Bel Air 57, kde T. hraje na kytaru. Tesil se jak decko na novou hracku, a ja s nim. Cele se to melo odehrat v Kat3, jednom s nejlepsich klubu na live music. Ve ctyri jsme dorazili na soundcheck. Teda T. na zvukovku a ja na nakupy (Kat3 je ve tretim patre nakupka). A prekvapko, malem jsme zapomneli, ze jsme v Turecku: stage prestavovali a misto muziky jsme slyseli tak akorat vrtacky a flexky. Po nakupech stale jeste nebylo hotovo, tak jsme si dali veceri, kafe, svareny vino (moje prvni v Turecku). Nakonec se zvukovka konala asi o dve hodiny pozdeji. Domu jsme jeli na otocku se prevliknout a v jedenact uz byli kluci na podiu. T. si uzival a misty jakoby byl v transu. My ostatni jsme pobrukovali u piva ci vina a sledovali tu show. F. v nalade dokonce objednal panaka pro T. maminku, ktera sedela vedle nas. Aby neurazila, usrkla. Ale na F. asi nikdy nezapomene a bude davat tuhle story k dobru. 

Maminka, G., F. a Jägermeister

P., T., H., F. a ja

Po uzasnem a dlouhem koncerte jsme nad ranem dorazili domu. Po probuzeni /nehodlam vrdit, ze to bylo rano/ mi bylo jasne, ze vuci T. bacilum imunni jsem, ale vuci P. teda rozhodne ne. To me donutilo stravit zbytek vikendu v posteli a privedlo k dalsimu postrehu:

Na co vsechno jsem si uz zvykla

Rika se, ze clovek si dokaze zvyknout na ledaco. Ja jsem si zvykla v klubu platit za sklenicku vina 120 Kc, mluvit vyhradne anglicky (nove uz i ze spani) ci turecky. Zvykla jsem si pit spatny/slaby/prilis velky/spatne naservirovany/predrazeny/whatever espresso, osoleny jogurt naredeny vodou do pitelne konzistence, tureckou kavu a turecky caj (po kazdem jidle). Zvykla jsem si na dopravu, zpozdeni a neschopnost prime komunikace ci otevrene diskuze. Zvykla jsem si, ze nase kocka neji skoro vubec nic a lososem mu muzete mavat pred ocima a nic, a ze susenky pokladam zasadne na skrin, aby je nase fenka nesezrala jako cokoli, co ponechame v jejim dosahu.

Zvykla jsem si na otazky, proc jsem si vybrala Turecko, i na vyraz hlubokeho neznama v ocich Turku pri odpovedi na kazdodenni "Odkud jste?". 

Ale to nejvtipnejsi je, ze jsem si zvykla na typicky turecky muzsky oblicej (T. necht je vyjimkou potvrzujici pravidlo). Jak se to projevuje? Kamaradka mi poslala par fotek kamaradu (Cechu), nejakych novych objevu atd., s kym chodi na kafe nebo na squash. A mne tihle kluci prijdou vsichni do jednoho jako neopereny kurata, blondacci bez vousu, s neznymi nosanky a jemnymi rysy. Tady maji chlapi vicemene ostre rysy, vousy a velky nos. Ach ta ceska kuratka! 

V Cesku jsem si myslela, ze existuje velky nos. V Turecku se mi otevrelo docela nove siroke spektrum velkych nosu. Dlouhe, baculate, spicate, zanuhnute, atd. Jen si vybrat!

Stedry den

Prezili jsme konec sveta i predvanocni pripravy. Zapalili jsme ctyri adventni svice. Dnes je Stedry den. Poznam to ale jen podle datumu, Vanoce tu totiz nic nepripomina. Venku je asi 10 stupnu, poulicni vyzdoba zadna, vanocni pisnicky a koledy hraji tak akorat mne v hlave, stromek leda tak v nakupku a mistni si mysli, ze Vanoce jsou to same co Silvestr. 

Uz jsem se zminovala, zitra mame s Cechy veceri. Jupi. Mam pro sveho milovaneho krasne darky a nemuzu se dockat, az je rozbali. Taky turecke mame jsme vybrali uzasny darek. Ale necitim se vanocne,  nybrz pekne pod psa. 

Vybrala jsem si to, tak to mam. Ale mrzi me dalsi neucast na tradicni vanocni besidce s gymplem. Chybi mi lide, kteri se mi na dalku paradoxne stali blizsimi a nepostradatelnejsimi.

Dnes je Stedry den. Den ocekavani, pohadek, stromecku a darku. Zaroven den, kdy jde moje kamaradka na potrat. Takze jakmile se pustime do priprav vecere, bude tu o jednoho hypotetickeho clovicka min. A o dva nestasne lidi vic. 

Uzijte si oslavy techto krasnych svatku a mejte se radi.

P.S.: kondomy radsi dva!

Congratulations?

Zacalo to pred necelym rokem.

Muhammet a Gülşa na zásnubách

Dozvedela jsem se, ze brachovic jsou v tom. Na to se provdala moje spoluzacka ze zakladky. Pak se objevila dalsi novinka – jina spoluzacka otehotnela. Pote prisla zprava o tom, ze bratr byvaleho pritele pocal, respektive jeho pritelkyne pocala? Vidite, ani v tom vyrazivu se nevyznam. Dalsi tehulkou se nedavno stala sestra me nejlepsi kamaradky. V zaplave gratulaci k tehotenstvi me tenkrat napadlo, ze gravidni jsou uz vsichni starsi sourozenci (ci jejich partnerky) vsech okolo.

Jaka je dnesni situace?

Vsechna miminka, s vyjimkou posledne zminene tehulky (na tu si jeste budeme muset pockat), prisla na svet drive ci pozdeji a v poradku. Vyhlasila bych to obrovskym baby-boomem v mem svete.

Dneska jsem skoukla fotky bytu, ktery si poridila kamaradka. Rozumite, to uz neni kolej, podnajem nebo pronajem, ale vlastni byt! Velikansky rozhodnuti s neuveritelnou zodpovednosti. Nicmene, pod fotkami bytecku v rekonstrukci mi facebook ukazal dalsi “velikanske rozhodnuti s neuveritelnou zodpovednosti”: kamaradi Muhhamet a Gülşa, kteří se potkali na Erasmu v Brne na jare tohoto roku, se zasnoubili.

Znamena to, ze uz jsme dospeli? Znamena to, ze ja jsem dospela? A jak se to proboha semlelo tak rychle???

Congratulations?

Muslimove Vanoce neslavi. Jezise uznavaji jako jednoho z proroku, ale jeho narozeni neslavi. Stejne tak jako jeho zmrtvychvstani, jelikoz na nej neveri. Jezis totiz ukrizovan nebyl, misto nej to schytal Jidas. A Jezis sel nejspis do nebicka. Turci znaji Vanoce jen z hollywoodskych rodinnych komedii. Datum si vsak nepamatuji. Vlastne o Vanocich nevi vubec nic.

Zasnezena Modra mesita

Cela takto zapeklita situace tedy prameni v absenci stedreho dne, koled, darku, vanocnich zvyku, cukrovi a mega drobreho jidla a piti. 

To by ale nebylo Turecko, most mezi Evropou a Arabii, aby tady nebylo polovicni reseni. Vanocni stromecek byva v obchodech a hlavne nakupnich centrech. Treba jeden krasny a asi osm metru vysoky strom je ve velmi blizkem nakupku Carefour. Darky zase vyresili tak, ze si je davaji k Novemu roku. Ale stejne, porad tu chybi ta krasna atmosfera. Samozrejme tomu neprida, ze Stedry den a Bozi hod jsou vsedni dny, kdy se chodi do prace a do skoly. 

Jake tedy budou letos moje Vanoce? 

Vzala jsem si na 24. a 25. volno. S nejlepsim pastikarem Pepikem mame v planu udelat fenomenalni bramborovy salat a snad klapne prijemna tradicni vecere se zbytkem Cechu. Po te si s Talgim dame darecky a pustime nejakou vanocni pohadku, ke ktere existuji anglicke titulky. Mame v planu i druhou stedrovecerni veceri, a to s rodinkou a vsemi teto-sousedkami. Tam se atmosfera asi naprosto vytrati, jelikoz tomu vubec nerozumi. Na druhou stranu je to rodina, tak jakypak copak. 

Chybi mi tu svaracek, vanocni trhy, vanocni besidka ve Slapanicich, svicky ze vceliho vosku, vune jehlici, vanilkovych rohlicku a chybi mi i vselijake vanocni dobroty. Ozelim ale narvane obchody, stres z nakupovani darku, vyprodane balici papiry, kila pribrana prave v dusledku vanoc, odklizeni stromecku a sesti-tydenni proces vysavani jehlici z nejneuveritelnejsich mist. 

Mam tady sve milovane a blizke, kapra i bramborovy salat. Co vic si prat?

Predvanocni pohodu a krasne Vanoce vsem!

Dolmus

Kazde rano, kdyz nasedam do dolmuse a mirim do jazykovky, si rikam, ze o tomhle uz proste musim napsat. A kazde odpoledne, kdyz me muj student vozi domu svym super farem, na to zapomenu. Ale dnes je to jinak, nezapomnela jsem!

V Turecku, zemi kde vladne chaos, relativne existuje MHD. Jezdi tu metro, autobusy, nekdy i tramvaje, ale hlavne dolmuse. 

Turecky dolmus

Dolmus je takovy autobus pro asi patnact lidi, ktery ma plus-minus vytycenou trasu. Tuto trasu se zrejme dozvite z ceduli, jez jsou poveseny za sklem. Pro me je to stale zahadou, ackoli jsou totiz vsechny cedule stejne, alespon jednou tydne jede dolmus uplne jinou trasou. Moje cilova zastavka dolmuse je stanice metra. Mimochodem je to konecna. Clovek by si pomyslel, ze je to takovy dopravni uzel v tech nasich koncinach. A ono ejhle. Ne kazdy den se mi podari dostat az k metru. 

Dolmus vam zastavi, kdy si reknete. Pokud jste ale cizinec, muze to byt problem. Ja uz mam frazicky nacvicene, stejne se ale bojim je pouzivat, aby nahodou nekdo neodhalil, ze jsem cizinka a nevejral.
V dolmusich se plati cash. Zadne listky, karty atd. Napriklad ze studentskeho mestecka do kampusu stoji svezeni jednu liru. Muzete ji dat rovnou ridici, anebo poslat po ostatnich spolucestujicich. Bat se nemusite, mince vzdy doputuji k ridici a drobne nazpet zase k vam.

Ridici dolmusu jsou vzdy muzi, ale multi-tasking ovladaji natolik dobre, az je podezrivam, ze jsou to prevlecene zeny. Takovy ridic dolmuse nejen ze ridi, on take vybira penize, posloucha radio, telefonuje, bavi se se spolujezdcem, pocita penize... Nekdy je ta situace natolik tragikomicka, ze nevim, jestli se mam smat nebo brecet. Tak treba jednou jsem nastoupila do dolmuse, ktery cekal az se naplni, ze teprve pak pojede. Prisla jsem k ridici, kolikpak ze to stoji expres az do Görükle. Pan ridic se na me podival a odpovedel. Ja bych se na nej take rada podivala, ale nevedela jsem kam, kazde oko totiz mirilo do uplne jinaciho smeru. Jak takovy pan mohl zistat ridicak na osobak, ne-li na dolmus? 

Jindy pak dolmusovy ridici vypadaji jako skreti, jelikoz pri rizeni pocitaji penize, takze volant ovladaji lokty a prerazuje jim spolujezdec. U toho mivaji jeste hlavu naklonenou k jednomu rameni a mezi takovymto uchem a ramenem mivaji telefon a neco do nej huci. Mela bych take poznamenat, ze dolmus nema posilovac rizeni.

Ridici dolmusu byvaji ostri hosi. Dohlizeji na to, aby nekdo nahodou neobsadil dve mista jednim zadkem. Pokud se jim zda cekani na zelenou dlouhe, zacnou troubit na auta pred nim, aby se teda uz konecne rozjela, ackoli je stale cervena. Ostri hosi totiz pravidla silnicniho provozu nerespektuji. 

Dolmuse jsou vsecko stejne stare plechovky z malymi sedackami po dvou, na druhe strane s lavici po cele delce. Dolmus je velmi hlasity a smrdi tak, jak si predstavuji, ze smrdi opici hovinko.

Co naplat? Pokud me dolmus doveze aspon zhruba tam, kam potrebuji, trochu bezpeci, pohodli, nervu a cichovych bunek ozelim. 

Pro ctenare, jez vladnou anglictinou. Nevladnouci muzou koukat na obrazky :D

Velka rodina

Erasmus je jedna velka rodina. Pokud jste kdy prozili Erasmus, jste schopni vnimat jine erasmacke pribehy mnohem intenzivneji, ikdyz byly prozity v jine zemi, ci na jinem kontinente. Zit a studovat v zahranici je obrovska vyzva, prinasejici s sebou  kulturni sok a pocit naproste beznadeje z nekoncicich byrokratickych procesu, ale je to take skola zivota, skvele dobrodruzstvi, novi pratele, nova rodina. 

My erasmaci jsme jedna velka rodina. A nezalezi na tom, jestli jsme ve Spanelsku, Kanade, Skandinavii, stredni Evrope ci na Blizkem vychode. Mame spolecne zazitky, styl zivota a chut objevovat neco noveho. Porozumeli jsme nasi hostujici zemi a naucili se zit v mezinarodnim kolektivu.

Jsou nas tisice a tisice. Navzajem se nezname. Presto jsme jako rodina. 

Minuly tyden odesel jeden z nas. Nathan, Jednadvacetilety kluk z Belgie, ktery vyjel na Erasmus do Istanbulu, zemrel v patek v noci pri dopravni nehode, kdyz se vracel z party s prateli.

Nathan nebyl cizi, byl jednim z nas. Uprimnou soustrast.

Pomoooc, deti se zblaznily!

Znate ten pocit, kdy je vam bidne, chcete se tak akorat zakutat do perin a nikoho nevidet? Ale do prace musite. Tak jako ja. Jenze narozdil od mnohych me v praci neceka stos papiru a databaze. Ceka me tam asi deset deticek. A prave v takovych tech spatnych dnech jsou "me" deti bud tou posledni kapkou, nebo absolutni terapii. Dnes jsem mela to stesti, ze se postaraly o moji terapii. Jeste sladsi a zlobivejsi nez obvykle. Po dvou hodinach mame kratickou prestavku na obed. Par rodicu, kteri deti doprovazi, nachysta obed. Dnes to byla domaci pizza a ja se na jeden kousek pripojila. Po dvou soustech me zacala brutalne palit pusa. Bud papricka nebo "salam" pekelne palil. Abych se toho zbavila, spotrebovala jsem cele broskvove piticko. A vedle me se culil chlapecek a chlubil se, ze uz snedl pet kousku! Pet kousku tehle pizzy se rovna extrakci chutovych bunek.

 Behem treti (a posledni) hodiny jsem jim poustela Support Lesbiens, jakozto v ramci hudebni edukace. A samotnou me prekvapilo, jak moc se jim to libilo! Prcci tancovali, priste to musit natocit! Jeden chlapecek tancil jako brisni tanecnice. No umite si predstavit zhruba sestiletou brisni tanecnici s pindikem, ve skolni uniforme, tancici na Supporty? 

A to nebylo vsechno! Mala Miray, sestileta roztomila holcicka, se me uprostred krasne Bet My Soul zeptala, jestli bych mohla pustit Gangnam Style. To me rozstrelilo. 

Nahle jsem pochopila vsechny, co po detech touzi, a zaroven i vsechny ty, kteri o tom nechteji ani slyset. Deti jsou plne prekvapeni a to ne kazda povaha snese;)

Dvoji zivot

Vedu dvoji zivot.

Nemyslim tim jeden zivot verejny a jeden tajny. Myslim tim zivot plny rozdilu, opaku, paradoxu.

Zacina to rano - a uplnymi malickostmi. Vymenim pyzamo ve stylu "cim vice puntiku, barev, mickey mouse, kocek, a cehokoli infantilniho - tim lip" za sukni, kosili, dobre strizene sako a boty na podpatku. Dopoledne ucim male deti, hrajeme si na slony, opice, hady a kocky. Odpoledne ucim dospele a ja hraju si na to, ze mi jsou sympaticti a jejich pribehy, nazory a problemy me zajimaji. 

Casto se tam take setkavam s pojmem, jez Turci hojne pouzivaji. Prelozila bych jej asi jako "minutku prosim". Mne ale zivot v jine casove dimenzi dohani k silenstvi, jelikoz tady se rekne jedna minuta, ale v prumeru je to asi sedm minut. Nedavno mi moje chaoticka nadrizena vzkazala, at na ni pockam pet minut. Po dvaceti minutach jsem odesla. Po dalsich deseti nebo patnacti minutach mi vola, kde jsem, ze se musim vratit na jednani. Tak ja nevim, pro me ma jedna minuta jen 60 sekund a pet minut je opravdu jen pet minut. Jakozto tolerani Ceska dodrzuji akademickou ctvrt hodinku, ale vic uz po me nikdo nemuze chtit.

 Po praci obycejne mirim domu. Ale domovy mam dva. Jeden v Demirci, kde bydlime v krasnem velkem byte, vedeme typicky rodinny zivot, odpoledne ci vecery travime se sousedy a je nam tak moc dobre. Druhy domov mam v Gorukle, studentskem mestecku - cili zivot je to ryze studentsky. Bydlim v malinkatem bytecku s Turkyni, abych se naucila jazyk a byla trochu ve stredu deni. Volny cas travime s prateli v nasi oblibene kavarne, kde potkavame jeste vice lidi podobneho razeni. Casto vynechame kavarnu a navstevujeme se v nasich bytech. Zivot v Gorukle je bez lidi okolo nesnesitelne nudny, jelikoz tam neni absolutne nic.

Jelikoz mam dva domovy, mam i dve skrine, dva zubni kartacky, dve chude sady obleceni, dva parfemy i dva ruzne domaci mazlicky. V Demirci mame kocoura Pamuka, s nimz jsem odmitla jakoukoli interakci, jelikoz je to stvoreni, jez lidi pouze vyuziva. Kdyz je zrovna nepotrebuje, dokaze jim to dat pekne (krvave) na jevo. V Gorukle je to o poznani lepsi - mame pejska, irskou terieri slecnu Heru. Je to pes na mazleni, hrani a muzete si jej splest s polstarem. Na druhou stranu kazdodenni venceni je neco otresneho, protoze Hera je asi to nejpomalejsi zvire na svete, jen vsecko ocuchava a obcas popojde.

Mam take dvoji pratele; ceske a ty turecke. Cesti pratele v Cesku nevi, o co tu jde, protoze to se neda vysvetlit, jen zazit. Cesti kamaradi v Turecku zase ziji typicky erasmacky zivot, takze pred rokem bychom si byli urcite blizsi. Pak mam turecke pratele. Holky, ktere se tak nejak vetsinou stykaji zase s holkama. Radi se mezi ne moje spolubydlici a jeji kamaradky, a Talgarovy spolu-erasmacky a jejich kamaradky. Jejich spolecnost je skvela, ale musim se hlidat, vsechno pred nimi rikat nemuzu a diskuze "o vsem" je vyloucena. Vsechny jsou panny, nebo to alespon tvrdi, ci se nevyjadruji. Tema o sexu jsou tedy u kafe s holkama vyloucena. Proto tu mam i kamarady. Napriklad meho draheho Ekinka, jez me zasobuje pribehy o falesnych pannach, jejichz pannenstvi je neprimo umerne tomu, jake auto jejich pritel (ci nahodny muz) ma. Viz, http://moni-v-turecku.blogspot.com/2012/09/relativita-panenstvi.html. S Ekinkem se da rozebrat jakekoli tema. Tabu neexistuje. Zbytek tureckych kamaradu pochazi od Talgara. Tam se take da nejake to tema nakousnout, ale uz ne tak otevrene. Panove se totiz kroti, kdyz jsem s nimi. Jeste si holt nezvykli, ze nejsem Turkyne.

Muj dvoji zivot konci v noci. Zdaji se mi sny, ve kterych se nerozlisuje, v ktere zemi jsem, nebo jakym jazykem zrovna mluvim. To je ten pravy odpocinek...

Zacala zima

Bursa v zime

Po prekrasnem podzimu plnem slunce a teplot okolo 25 stupnu prisla zima. Turecka zima. Neni tak chladna jako ta ceska, ale leze az do morku kosti. Bursa lezi u more, proto je tu vsudypritomna vlhkost. To je pak cloveku mnohem chladneji.

Bursa za deste

Teploty se tu v lıstopadu pohybuji pres den okolo 15 stupnu, v noci okolo 8. Ale prsi. A vite vy, co to v Turecku znamena? 

Hned dve veci:  

Lyzovacka na Uludagu

1. Promacene boty - kvuli absenci odtoku vody a kanalu

2. Spinave boty - kvuli obcasne absenci chodniku a silnic. K te dochazi prevazne ve ctvrtich, ktere jsou nove, vystavba tam zacala treba pred dvema lety a je stale v procesu. Napriklad Görükle, studentske mestecko u univerzity, ktere se stalo stavenistem. Nebo ctvrt Demirci, kde byly prvni domy postaveny pred 2 lety ale teprve pred nekolika tydny byl polozen asfalt. Vysledkem jsou tak strasne zaneradene boty, ze po chvili rezignujete na jejich cisteni a chodite jako prasatka.

Loni jsem to vyresila salamounsky a koupila si nepromokave a snadno omyvatelne boty. Letos se vybudovalo par chodniku i silnic - blatem se uz vetsinou nebrodim a tak jsem si mohla dovolit poridit boty hure omyvatelne, za to ale stale nepromokave. 

Doufam, ze se letos dockam snehu. Tedy myslim jako ve meste. Loni napadl zrovna den po te, co jsem odjela do Ceska. A kdyby se letos nepostestilo ve meste, urcite vyrazim na horu Uludag (2 543 m.n.m.), kde je snih uz davno. No a kdyz uz tam budu, tak si rovnou zalyzuju :)

Zasnezena Unıverzita Uludag 

Statistika veda je, ma vsak cenne udaje...

Jiz par tydnu pracuji na clanku Expat. Nez ho dokoncim a publikuji, chtela bych dokoncit nasledujici clanek.

Omezenost, populismus, kriklounstvi a masova media jsem tu nakousla v clanku Zivot s Turkem http://moni-v-turecku.blogspot.com/2012/10/zivot-s-turkem.html. 

Dalsim prikladem onoho kriklounstvi je "Ne vsichni muslimove jsou teroriste, ale vsichni teroriste jsou muslimove." Take jste to slyseli? Neni divu. Je to klise. 

Jak si predstavite teroristu? Neni to nahodou zasatkovany Arab s plnovousem? Nezalezi, jestli bojuje proti okupaci sve zeme, za sekularizaci, sireni islamu ci proti "zlemu" Zapadu. Takove detaily se prece neresi.

Myslite si, ze pred takovymi patnacti lety byste si ho predstavili stejne?

V roce 2010 byla vypracovana Europolem zprava o stavu a vyvoji terorizmu, z niz vyplyva, ze  99,6% teroristickych utoku v Evrope bylo spachano nemuslimy. Nejcastejsi jsou utoky separatisticke, a to ve Francii a Spanelsku.

Katalansky boj za autonomii

ETA - ozbrojena baskicka separatisticka a teroristicka organizace

Separatismus v Belgii

Vzhledem k predpokladu, ze vetsina interpretu toho slavneho klise-vyroku nevylezla ani za humna, nehodlam patrat po statistikach z dalsich koutu. A pokud by to tyhle pecivaly zajimalo, at si zkusi vyhledat seznam teroristickych utoku v USA, vypracovany FBI.

28. a 29. rijna

Asi pred tydnem me napadlo uskutecnit pozorovani. Potichoucku sledovat v mediich, na socialnich sitich ci skrze me pratele, kolik lidi a za jakych okolnosti se zmini o Dnu vzniku samostatneho ceskoslovenskeho statu, 28. rijna. Posleze srovnat...

Vcera jsem cetla zpravy, sledovala socialni site atd. uplne bezne, jako to delavam casto. Nic zvlastniho. A vite vy co? Probehl projev prezdenta a udelovani statnich vznamenani. Nenasla jsem zadnou zminku nebo pripominku od nepolitiku. Ze by to lide "zazdili", protoze to vyslo na nedeli? Mozna...

Kazda zeme slavi ci "slavi" den vzniku statu jinak. Mohu uvest priklad z Turecka, kde se mi jiz dvakrat postestilo videt reakci lidi na Svatek Republiky (tak nejak bych to volne prelozila). Jde o to, ze si lide navzajem preji "hezky Svatek Republiky" (obdobne jako my "stastne a vesele"). Po cele zemi se konaji upominkove akce a pruvody z vlajkami, loucemi a svickami, odznacky Atatürka atd. Na socialnich sitich maji Turci v tento den jako profilovou fotku tureckou vlajku ci podobiznu Atatürka. A popravde, moje zed na FB se hemzi nejruznejsimi posty o jejich milovanem vudci a krasne zemi. A vite vy co je vtipne? Slavi se hned po tom nasem, tj. 29. rijna!

Milovany Atatürk, vprostred turecka vlajka

Oslavne pruvody

Priklad postu na socialni siti

Priklad postu na socialni siti

Cesi si casto postesknou, ze nemaji hrdiny, nemaji moc na co byt hrdi. Ja bych spise rekla, ze zapominaji, nezajimaji se a to, co mame, pro ne neni dost. Ja jsem osobne pripominku naseho prvniho ceskoslovenskeho prezidenta Masaryka ci  vzniku Ceskoslovenska  na FB nikdy nevidela, a Svateho Vaclava uz tuplem ne. Co je to s nami? Na Valentyna atakujeme kvetinarstvi a cukrarny, cim dal popularnejsi se stava Halloween, ale co nase svatky? Cetla jsem, ze Tomio Okamura zalozil tradici kazdorocniho sazeni Stromu republiky o 28. rijnu. Krasny napad. Jen tak dale! Udelejme z nasich vyroci popularni svatky!

Zpetne vsem preji krasny 28. rijen - Den vzniku Ceskoslovenska!

Cumhuriyet Bayramimiz KUTLU OLSUN!

Zivot s Turkem

Cesi se me casto ptaji, jake to je, chodit nebo zit s Turkem. Slysim spoustu nevyrcenych otazek. Horsi je, kdyz se zeptaji narovinu. To mam pak problemy se nesmat.

Tak jak to tedy je?

Predem musim rict, ze Turek je clovek. Muslim je take clovek. Zni to banalne, ale spousta Cechu si muslima predstavuje naprosto mylne, a zridka kdy mam pocit, ze by si jej predstavovali jako cloveka.

Jsme jen lide, proto rozumim tomu, ze je tak snadne vytvorit si predsudky po spatnych zkusenostech s par jedinci z urciteho etnika ci nabozenske skupiny v okoli. Co me ale zarazi, a zarazet jen tak neprestane, je fakt, ze Cesi maji casto predsudky i (ci hlavne) vuci tem, se kterymi se prakticky nikdy nesetkali a informace cerpaji jen z mainstreemovych medii ci od populistickych kriklounu nebo z cilene zaujatych webu.

S takovymi, co rypou, se automaticky nebavim. Zbytek lidi ma jakousi povrchni znalost techto kultur. Tak jako ja, nez jsem se sem vypravila poprve. 

"Privazou te ke sporaku, omotaji do satku a udelaji ti pet deti, ktery budes muset rodit doma. Navic se budes  manzela delit s osmi dalsimi zenami."

Tak toto jsem parkrat v ruznych obmenach slysela jako varovani pred mym tureckym pritelem. A co na to rict?

Satek

Satek nosim. Desite se? Nemusite, nosim ho totiz maximalne kolem krku. V pritelove rodine zeny satek nenosi, zastancem teto tradice on opravdu neni.

Sporak

Pro Turky (rec je o muzich) je jidlo snad nejdulezitejsi vec v manzelstvi =). Jak jinak si mam vysvetlit, ze kazdy zenaty muz ma tzv. turecky sval; cili pod kosili vice ci mene rysujici se brisko. Nicmene se tu zeny ke sporaku neprivazuji. 

Dalsim zajimavym bodem jsou zeny v domacnosti. Muslimskym zvykem je, ze muz pracuje a zena se stara o manzela a o potomky. Tato tradice vychazi z koranu, kde se na vychovu deti klade duraz. V praxi to dnes vypada tak, ze  nektere zeny jsou doma, jine pracuji. Moznost volby obvykle maji. Nektere rodiny jsou pysne na sve vzdelane a pracujici divky/zeny, jine rodiny (ty konzervativni) jsou hrde, ze napr. dcera pracovat nemusi. 

Pet deti

Ne kazdy muslim chce spostu deti. Nekteri chteji jedno ci dve. Zalezi to na rodine, ze ktere pochazi. 

Polygamie

V muslimskem svete je pocet manzelek omezen na maximalne ctyri manzelky. Respektive je to maximalni mnozstvi, ktere doporucil Mohamed. Polygamie vychazi z faktu, ze ve stredoveku zemrelo mnoho muzu ve valkach (to je moje oduvodneni). V Turecku mnohozenstvi legalni neni. V arabskych zemi toto legalni je, ale jednoduche to neni, jelikoz muz musi plnit sve povinnosti rovnym dilem. Takze se take muze stat, ze mate doma ctyri zenske, ktere vas po pracovnim dnu totalne ztahaji a jeste k tomu vybrakuji penezenku. Potrebuje-li jedna novy satek, musi dostat satek vsechny. 

Polevani kyselinou, rezani hlavy

Kazdy nejspis slysel o muslimech, jez byli odmitnuti a tak danou zenu ci divku polili kyselinou. Toto a dalsi porusovani zenskych prav, jako napriklad nucene svatby, provdavani malych holcicek, ponizujici nebo hruzne fyzicke tresty jako je biti nebo jiz zminene polevani kyselinou, ukamenovani k smrti ci vsudypritomne nasili na zenach, je typicke pro Pakistan a jeho tradicni pravo Vani (jez je samozrejme ilegalni, lec hojne uzivane).

Rezani hlavy jako trest za pokus o rozvod je typicky pro Afganistan, nikoli pro muslimy. Co k tomu muzu rict? Jen to, ze Afganistan je podle zpravy Nadace Thomson Reuters nejhorsi zeme pro zeny.

Bez dcerky neodejdu, nase znama v Kataru, sousedova teta v Saudske Arabii...

Bavi me historky mych kamaradu, jak se jejich teta, kamaradka ci znama vdala do arabske zeme, porodila deti, a po rozvodu si je nemohla odvezt s sebou do Ceska. Casto se ptam, jak to cele dopadlo a cekam, az se alespon jednou, jednou jedinkrat ozve "ale Turek neni Arab, ze".

Mimochodem, jedna spoluzacka na gymplu cetla "Bez dcerky neodejdu" a pak pri zjisteni, ze mam pritele muslima, na me hledela plna obav, nechapavosti a kdo vi ceho jeste. Rada bych ji touto cestou vzkazala, ze alespon ve filmu je posledni zaber na stastnou maminku s dcerkou, ktera utekla z Iranu na svobodu, a kraci k americke ambasade... ...v Turecku. A tento pribeh je asi tak dvacet let stary, tudiz zadna novinka.

Rada bych vsem vzkazala, ze zivot s mym Turkem je bajecny. A jelikoz si na nej nemuzu stezovat, maji alespon moje kamaradky vice prostoru na jejich stiznosti=)

Lahmacun, kroupy, valka a pes

Posledni dobou se toho deje spousta. Pracuji, snazim se nezblaznit z tech 25 deti a dalsich asi 10 dospelych v jazykovce, a z 15 napul deti - napul dospelych erasmaku. Nejen to hybe mym zivotem. Jsou tu i malickosti. Ve ctvrtek mi nefungovala platebni karta a nemohla jsem zaplatit za obed s sebou (pro rodinku). Pan mi v te restauraci tedy vecne sdelil, at penize prinesu v pondeli. To byl pro me obrovsky wake-up. Jako za starych casu. Oni si jsou jisti, ze jim tech 15 lir donesu. Samozrejme, ze donesu. Nedokazala bych se na sebe podivat do zrcadla, kdyby ne. Par lidi me v zivote ucilo, abych nesrovnavala. Ale tady, promin mi to Ladi, nemam jinou moznost - srovnavam; rikam si, co by se asi tak stalo v Cesku. 

To ctvrtecni odpoledne prineslo jeste bourku, a nejen to. V noci ze stredy na ctvrtek dopadla na turecke uzemi strela ze Syrie a zabila pet civilistu. Turecko tento utok opetovalo. V parlamentu zacali okamzite jednat a vlada pozadala o povoleni k vyslani armady na syrske uzemi. To bylo vlade umozneno, pokud to uzna za vhodne. Zacalo se mluvit o valce. Pochazim z Ceska. Jsem porevolucni dite, nic takoveho se tam nedeje, sousedni zeme nevalci. Ani sousedni zeme nasich sousedu. S Talgim jsme to probirali, vsechny mozne intervence, spojence atd. V tu chvili prisla bourka. Vsude cerno, dest a kroupy. Na pronstanstvi za nasim domem se objevil pes. Uplne zmateny; netusil vubec co delat. Kroupy padaly cim dal tim vetsi a jeho to bolelo. Pres dest neslysel nase volani, snazili jsme se jej prilakat pod strechu. Mamka a Talgi se tedy vydali ho bud prilakat nebo zahnat pod nedaleke stromy a krovi. Chudak pes, pres spatne zkusenosti s lidmi pred nimi utikal. Alespon jej nasmerovali na ten remizek. Pejska mi bylo lito, musel byl strasne potluceny a vydeseny. V kombinaci s opravdu silenou bourkou a tmou uprostred dne, vypukly me obavy z mozne valky naplno. Zadna bourka vsak neni nekonecna a i ta mistni hruza prestala. A valka? V Ankare a Istanbulu protestuji mnoha tisicove davy proti valce. Turecko valcit nechce. Nechce intervenci. A doufejme, ze i vikendove odstrelovani je jen bububu. Tudiz se me obavy rozplynuly. 

Zitra donesu 15 lir do restaurace za lahmacun, pejskovy rany se zahoji, snad se i necha ochocit, a valka? Ta neni moc pravdepodobna.

Jak to hlasaly kvetinove deti? "Make love, not war!" Tak jdu podporit mir na Blizkem vychode...

Pani ucitelka

Vzpominam si na sve prvni dny ve skole. A pak na dalsich x let. Pamatuji si, jak jsme pani ucitelku milovali, nesnaseli, jak jsme se ji vtirali nebo vyhybali. 

Ja jsem se stala pani ucitelkou. Ucim deti z druhe a treti tridy. Jsou to zlaticka, dablici, neposedove, stydlini, naprosti extroverti, rychlici i pomalousove, jsou to genialni kreativni hlavicky. Stravila jsem s nimi zatim jen par hodin, ale mame se radi a rozumime si. Tedy rozumime - rozhodne nemyslim lingvisticky. Kdyz je neco naucim, nejsem si jista, jestli vi, co to znamena. Nekdy mi odpovidaji na "how are you?" "my name is". Pozoruji na nich, jak jsme odlisni. Premysli uplne jinak. Detsky. Mohou v klidu prestat v pulce cviceni jen proto, ze zvoni na prestavku. Uprimne se smeji. Uprimne se mraci. Cokoliv barevneho hltaji ocima. 

Mam velike stesti, ze me deti respektuji a maji rady - zatim :D

Ja je muzu ucit jen anglictinu, ale ony me uci premyslet jinak, byt vice kreativni, osvojit si jine pristupy a na pravidla se divat z druhe strany. 

UGED a muj dobry pocit

Ja, UGED a dobry pocit

Premyslela jsem nad motivaci cloveka k urcitym cinum... A dostala jsem se az ke svym sklonum k prehnane zodpovednosti. Tymovou praci mam rada, ale vzdy tak nejak citim zodpovednost za celek ja. Mam pocit, ze to vsechno musim zkontrolovat, zastresit. Pokud jsou ale takovym projektem temer dve desitky lidi, kazdy uplne jiny, z jine zeme, jineho zivotniho stylu i filozofie, vede moje prehnana zodpovednost k tomu, ze se o ne staram jako o mimina a nezapojuji do projektu dostatek lidi (ikdyz to je zavadejici; nejsem boss, tudiz nerozhoduji). A tak kdyz jsem se stala clenem UGED, jez se stara o prijizdejici studenty, snazila jsem se postarat o vse.

• Ztotozneni
• Prvnim mym ukolem, ktery jsem si urcila, bylo ztotozneni se s pocity a potrebami techto studentu. Vzpomnela jsem si na svych par mesicu pred odjezdem. Mela jsem milion otazek a nikoho, kdo by je zodpovedel. Tyhle otazky jsem si pamatovala. I nervozitu a neznalost prostredi. Proto jsem se snazila zodpovedet otazky, ktere jeste ani nebyly polozene, a odpovedet co nejdrive na ty, kterym jsem nepredesla. Soucasti toho vseho bylo i nekolik fotek pro predstavu toho, jak to tady vypada.
• Komunikace
• Komunikace je velmi dulezita. Viz vyse. Snazila jsem se uklidnovat a pomahat. Cechum jsem dokonce napsala podrobny popis toho, jak si vyridit viza.
• Ubytovani
• Nesmirne dulezite. Chteli jsme mit vsechny pohromade, ovsem to se nepovedlo. Jako bezdomovci neskoncili, ikdyz koleje jsou v rekonstrukci (a k nam se tato informace dostala az par tydnu pred prijezdem erasmaku).
• Vyzvedavani a vitani
• Rekla bych, ze nejen ja mam zvyseny cit pro zodpovednost. I Ekin se s tim potyka. A tak nejak vzeslo, ze on vyzvedl vetsinu erasmaku a ja ten zbytek. Samozrejme krom jednoho pripadu, kdy se podilel i nekdo jiny.

Tohle je prace, za kterou jsem "placena". Ale nejsem placena od toho, jak dobre ji odvedu. Tou hlavni odmenou je jakysi dobry pocit. To me zene dal. Specifikovat jej nelze.

Carlos, aneb dobry pocit vzal za sve

Jednou se tak stalo, ze prijizdejiciho Carlose mel na svedomi Baros. Ale samozrejme Carlos mel pouze moje cislo, a tak jsem to byla ja, kdo koordinoval jeho prijezd. Ono aby se taky neco nepo*ralo, ze... Na mistni autobusove nadrazi dorazil velmi pozde a zadny autobus uz nejel. Aby tedy nemusel jet taxikem tech 40 km k nam, a aby nemusel komunikovat s pouze turecky mluvicim taxikarem, poprosil Talgar sveho kamarada Emreho, abychom pro nej v jednu v noci jeli. Mily Carlos jakoby byl z jineho vesmiru. Vsichni jsme z nej dostali pocit, ze ani nepodekoval, a jeste zrejme ocekaval, ze mu nekdo bude jeho druhy kufr nosit. S Emrahem jsem se za benzin vyrovnala ja, Carlose to ani nenapadlo. 

Mozna byl jen unaveny, mozna je zvykly, ze se kolem nej nekdo toci... Pripravil me o hodiny spanku (v te dobe jsem byla nemocna a brala antibiotika), dvacet lir, ale hlavne o muj dobry pocit. Druhy den jsem se citila jako idiot, ze jsme otravovali Emraha. 

Priste at se stara ten, co za nej ma zodpovednost, taxik ne taxik, turectina ne turectina.

Ucitele

Kamaradka Betul me pozvala do Izmiru. Nevedomky mi tim nabidla dalsi srovnani. Zatimco ona studuje a bydli v Burse, jeji rodina bydli a pracuje v Izmiru. A copak je to za rodinu? Opet neco noveho. Rodina ucitelu. Rodina konzervativni. Maminka chodi v satku, ale ucit v satku se nesmi ani v soukrome skole, takze jej odklada. Tatinek je reditel, je neustale na telefonu a vikendy tez travi ve skole. Kazdy z nich vsak vydelava asi obdobnou castku, jako maji ucitele v Cesku, mozna i castku vyssi. V cem je rozdil? V nakladech na zivot. Bydleni ve velkych mestech (vyjma Istanbulu) tu odhaduji asi na 50 % oproti Brnu. Pronajem bytu v dobre ctvrti se tremi loznicemi, obrovskym obyvacim pokojem, kuchyni, dvema koupelnami a dvema balkony, s parkovacim stanim a udrzbou domu vyjde asi na deset tisic korun. Porizeni takoveho bytu pak asi maximalne 1.2 milionu, jelikoz se jedna o stavbu relativne starou: 8 let. 

No neni to krasa? Navic statni ucitele maji automaticke socialni a zdravotni pojisteni, coz v jinych sferach neexistuje. Nejvetsi rozdil ale je v tom, ze ucitele jsou tady nesmirne respektovani a vazeni. Maji ohromnou prestiz. Pedagogicke fakulty jsou nesmirne oblibene, ne jako plan B, ale jako plan A. Tim padem je tu obrovske mnozstvi mladych ucitelu. Po absolvovani pedagogicke fakulty se valna vetsina vydava do skolstvi a uci.

Opet tleskam, krasa! Nasim ucitelum v Cesku chybi mladi, penize, uznani spolecnosti a hlavne respekt. Tri ctvrtiny z nich jsou starsi 40 let, platy maji jako v Indonesii ci v Argentine. Po absolvovani utikaji do jinych sfer za lepsim. A ja se jim vubec nedivim.

Relativita panenstvi

Nikdy me ani nenapadlo, ze by termim 'panna', mohl byt relativni. Uvazovala jsem nad tim podobne jako u tehotenstvi - bud jsi anebo nejsi. Ale ono je to slozitejsi...

Kamarad Ekin je studnice moudrosti. Navic s mysli otevrenou natolik, abychom si mohli popovidat otevrene a hlavne o vsem. Nasim oblibenym tematem jsou turecke holky. A co je na nich tak specialniho? Jsou reprezontovany skupinkou, jez dala panenstvi novy pojem. Jeho vyznam posunuly dal, hluboko za mandle ci do tlusteho streva. Rec je o pannach, ktere bezne praktikuji oralni ci analni sex, ale vdavaji se jako 'panny'.

Ale pekne od zacatku...

Panna: 'ne dekuji' nebo 'jedine panna' 

Turecko je zeme konzervativni, tradicni a klade velky duraz na povest a pocestnost. Tak jako v judaismu a krestanstvi i v islamu je sex pred svatbou zakazan, respektive hrichem. Kazdy si muze domyslet, k cemu to vede, jake jsou vyhody a nevyhody. Vetsina muzu k tomu ma postoj nasledujici: vyzkouset hodne zen a ozenit se s pannou. Ze by se mistni panove bali srovnavani? Nebo je to ona povest, pocestnost a cistota? Tezko rict. Zaroven jsou tu i panove, rekneme ti otevrenejsi, kteri si na zodpovednost 'odpaneni' nevezmou. Vi totiz, ze takovy akt neprinasi poteseni, ale jen stres a drinu, drinu a zodpovednost. A k cemu je to posledne jmenovane? Jakmile takova divka prijde s muzem o panenstvi, tak nejak ceka, ze si ji vezme.  

Sedmatricetilety panic

Aby se divka provdala, mela by byt tedy panna. V praxi existuje urcite procento paru, ktere na to vlitnou pred svatbou, a samozrejme jsou tu lide, kteri vyzkousi nekolik partneru bez svatby. Ale pojdme mluvit o te 'zabavne' skupince lidi, kteri cekaji az na svatebni noc. Nas znamy si ve svych 37 letech vzal 25 letou zenu. 'Chodili' spolu par tydnu, pak se zasnoubili. Do pulroku byla svatba.  Po obradu a oslavach nasledovala 'konzumace manzelstvi' a to hned dvakrat za svatebni noc. Ta prvni konzumace byla jejich prvni zkusenost - a to pro oba. Nekolik tydnu po svatbe mila novomanzelka otehotnela. Zeptala jsem se novomanzelove velmi dobre kamaradky, jestli se ti dva vlastne brali z lasky. Odpovedela mi, ze on uz chtel rodinu a k tomu potreboval mladickou zenu a laska pry prijde casem. Vysledkem je, ze ja, dvaadvacetileta holka, bych jim mohla delat manzelskeho poradce, jelikoz mam desetkrat vic zkusenosti nez oba dohromady. A oni by ho potrebovali.

Jako slepice po flusu

Panicove a panny tu existuji. Je jich spousta. Ale co ty fake panny o nichz byla rec v uvodu?

Vracim se k Ekinovi a jeh bajecnym zkusenostem. Jak takovou fake pannu vlastne potkat, poznat a ziskat?

Staci pekne auto, nemusi to byt nejnovejsi Mercedes anebo sportak, ale cim lepsi, tim vetsi uspech. Nekdy staci pouze auto, ani nemusi byt pekne. Pak staci prijet pred jeden z teh luxusnejsich baru na bulvaru, portyr pribehne, vy primo pred okny vystupujete, predavate portyrovi klicky, aby zaparkoval. Vsechny na vas ziraji. Sedite s kamaradem u piva a do par minut se u vas nektera zastavi a da se do reci.

Dalsi scenar: V Mercedesu jedete po kampusu a po ceste vidite divku, ktera si vyhrnuje sukni tak, ze vam ukazuje kalhotky. Jen aby vas zaujala.

Duchovni panenstvi slecny analky

A jak to pokracuje? No presne tak, jak je naznaceno v uvodu. Jsou svolne ke vsemu krome pohlavniho styku, aby si zachovaly panenstvi. Ale muzeme je jeste pokladat za panny? Jsou ciste, nevinne, neposkvrnene a zatim nedotcene?

Existuje termin „duchovní panenství“. Nektere nove krestanky se totiz povazuji do dusledku za panny bez ohledu na jejich minuly sexualni zivot.

Ale zpet k tem milym tureckym divkam, o kterych je tu rec. Lze slecnu analku nadale povazovat za pannu?

Gender diskriminace v praxi

Gender rasismus, segregace pohlavi v praxi, diskriminace na zaklade pohlavi. Jak casto se s tim setkavame? A je to spatne? Nic neni jen cerne nebo bile. Mesice a mesice v Turecku  - zemi oproti vetsine Evropy - konzervativni, me uci...

Vsimla jsem si toho loni na podzim. Dva kamaradi a ja jsme se vraceli z Ankary a ja studvala nase mistenky do autobusu. Tady se totiz na mistenky pise jmeno a prijmeni cestujiciho a pohlavi. (Ale cas prijezdu do mista urceni byste hledali tezko.) Neslo mi do hlavy, proc nemuzu sedet vedle meho kamarada, za to oni vedle sebe sedet mohli??

Jeden z nich, Turek jmenem Doğancan, mi to vysvetlil. V dalkovem autobusu vedle sebe nesmi sedet neznamy muz a zena. Prijde-li si zena koupit listek, dostane mistenku vedle jine zeny. To stejne s muzem. A tak, kdyz nam prodavali jizdenky, automaticky me soupli s nejakou jinou slecnou, protoze by mi asi bylo prijemnejsi sedet s ni nez s klukem. (Kluci byli dva, tudiz zase je automaticky soupli spolu. Kdyz jezdim ja + kamarad ci pritel, tedy jen dve osoby, samozrejme sedime spolu.)

Zvlastni? Nejdriv jsem se smala a myslela si, ze si ze me Dcan dela srandu. Trval ale na svem, tak jsem se porozhledla po autobusu a zjistila, ze to tak skutecne je. Zacala jsem se rozcilovat, ze je to zastarale, ze ted je prece emancipace a bla bla...

Pak jsem si uvedomila, ze se mi v Cesku stalo, ze v nejakem nocnim dalkovem busu vedle me sedel nejaky chlapik, respektive podivne individuum. A jak neprijemne mi bylo, kdyz mu ve spanku (aspon doufam, ze spal) na me padala hlava...

Za turecky zasedaci poradek jsem vdecna!

Druha zkusenost je par tydnu stara. Ja a Anne, moje nemecka kamaradka z Erasmu, jsme se vydaly do aquaparku. Po ceste jsme se smaly, jake to asi bude, dve blondyny v aquaparku. Jen co jsme zaparkovaly, prisel za nami jeden hezky mladik. Oslovuje nas spousta chlapu, ale pulka z nich je oplzla a ta druha skareda nebo mala (ja 172 cm, Anne 176 cm). Tento byl ale jiny, okolo 25, mily, pohledny a jak my tu rikame 'somehow sweet'. Mluvil na nas turecky a jelikoz nase turectina je slaba, na potreti jsme pochytily, ze mu neprisla sestra/pritelkyne a jestli muzeme jit do aquaparku spolu. Tak jsme na sebe s kamaradkou mrkly, oznamily milemu mladikovi, ze nerozumime a sli dovnitr. Onen mladik byl pro nas jen dalsi Turek, co se na nas chtel nalepit.

Vypravela jsem tuhle story tureckemu kamaradovi Ekinovi. Ten okamzite pochopil, o co jde...

Do aquaparku a mnohych klubu, na diskoteky a party, se muzi casto mohou dostat jen v pripade, ze je s nimi nejaka divka, slecna, zena; at uz sestra, pritelkyne ci kamaradka. Diskriminace? Ano! Naplno jsem projevila moje rozhorceni. Ochrana? Vlastne ano, napadlo me po chvili... Kdyby totiz nebylo tohoto pravidla, bary a diskoteky, party, aquaparky a verejna koupaliste by byly plne 'jerks' - pitomcu, co prisli jen nekoho ulovit - a to za kazdou cenu,  - oplzlych nadrzencu, co vas ocima nejen svlekaji, ale naprosto konzumuji, s ocividnou bouli v kalhotach a slinami v koutcich ust...

Takze? Hodne se mluvi a pise o diskriminaci zen v Turecku. Je jasne proc. Ale co u muzu?

Diskrimace muzu za ucelem ochrany zen je v Turecku a jakekoli konzervativni zemi zrejme nevyhnutelna. A ja jsem za ni rada!

Dobre zpravy

Jak je mozne, ze nekdy se snazim o spoustu veci treba nekolik tydnu a pak se vse podari v jeden jediny den?

A co se vlastne podarilo a co potesilo?

• V nasem UGED tymu jsme konecne rozresili otazku ubytovani, vyzvednuti, uvitani a orientacnich dnu nasich erasmaku.
• Definitivne jsem zaujala roli Public Relations Specialist pro International Office a UGED (organizace obdobna ESN, ktera se stara o blaho prijizdejicich zahranicnich studentu)
• Podarilo se nam pro me ziskat Povoleni k pobytu, ackoli mam jen turisticka viza a jeste k tomu ani nejsou konzularni. Nemusela jsem ani platit novy poplatek za toto povoleni, navazali na povoleni z minuleho erasmu. Vysledek: usetrene 2000, a legalni pobyt az do cervna.
• V centru jsme se konecne zase potkali s nasim kamaradem, jehoz bratranec me chce za osobni lektorku a navic nam muze sehnat velky hezky byt, ktery s moji budouci spolubydlici uz nejaky ten patek hledame.
• Ozvali se z dalsi jazykovky. Chteji po mne demo hodinu. Pozitivum: neni to moc daleko=)
• Spontane jsme se sesli s Conny a Anne, nasimi nemeckymi kamaradkami. Zitra odjizdi, ale aspon to rozlouceni bylo stylove: v prijemne kavarne v parku u jezirka.

• A nakonec: pod okny se nam pase velike stado ovecek, pasacci vyluzuji zvlastni zvuky a par psu jim pomaha. Ovecky maji zvonky, ktere bajecne zni. Kde se tohle muze stat, ze se vam na sidlisti pasou ovce?  

Za kazde slovo usmev

Tohle se odehralo uz mockrat. Vlastne se mi to stava parkrat do tydne. Vysvetlim na prikladu z dneska:

Potrebovala jsem se nechat vyfotit kvuli Povoleni k pobytu. Sli jsme tedy s mym tureckym kamaradem Ekinem do fotografickeho studia. V nem byli dva muzi a jedna zena, vsichni pres 50 a zamraceni. Ekin vsecko domluvil a ja se sla upravit. Vyfotili me a pri cekani na vyhotoveni fotek se s nimi dal Ekin do reci, jak je tu bezne. Porad meli ty zamracene obliceje.

Nakonec na me pani kyvla, ze uz je to hotove, rekla mi cenu atd. U toho ji Ekin rekl, ze rozumim a trochu mluvim turecky. Zvedave se na me podivala, tak jsem to potvrdila oznamenim, ze mluvim ale jenom trosku. Pani se na tvari objevil usmev od ucha k uchu a ja ji podekovala za fotky. To uz byli rozzareni vsichni a kdyz jsme se loucili a odchazeli, vypadali, ze by si nas tam nechali.

Opravdu tu staci par slovicek a ikdyz to nestaci, abyste se domluvili, pochodite s tim lip, nez s perfektni anglictinou. Lide budou stastni, ze se snazite, zajimate. Budou na vas sislat, jak jste roztomili a sikovni=)