Posledni tyden v roce

M. a H. pri veceri

Stedry vecer mi sednul jak hrnec na prdel. Salat (odpovednost beru radsi na sebe) byl sice jen zdanlivou napodobeninou vytecneho salatu, jaky delavala moje maminka, ci maminky mych pritelu. Kapra jsme take nesehnali (zbrusu nove restrikce pro lov sladkovodnich ryb), ale za to jsme sehnali skveleho cerstveho lososa a çüpru. Seslo se par skvelych lidi - ctyri Cesi, jeden vanocni panic (Turek, co nikdy nezazil Vanoce), ja a T. Par lahvi vina a jine opojivo. Podarilo se nam vytvorit skvelou vanocni atmosferu, snad diky H. vyzdobe. Po veceri prisel cas na darecky a pak na vsechno to kurivo a pitivo. Pamatuji s P., jak tancil a ja se pri pohledu na nej zacala dusit smichy a vyvadet jako osel. A pro me nezapomenutelna M. vodarna a F. veta "let's look a video". Kolem ctvrte hodiny ranni se nam podarilo s T. dojit domu a ani nic neztratit. Jen par veci jako mobil, tabak a pudr, jsme zapomneli.

T. v akci

V patek prisel na radu nesmirne slouho ocekavany koncert Bel Air 57, kde T. hraje na kytaru. Tesil se jak decko na novou hracku, a ja s nim. Cele se to melo odehrat v Kat3, jednom s nejlepsich klubu na live music. Ve ctyri jsme dorazili na soundcheck. Teda T. na zvukovku a ja na nakupy (Kat3 je ve tretim patre nakupka). A prekvapko, malem jsme zapomneli, ze jsme v Turecku: stage prestavovali a misto muziky jsme slyseli tak akorat vrtacky a flexky. Po nakupech stale jeste nebylo hotovo, tak jsme si dali veceri, kafe, svareny vino (moje prvni v Turecku). Nakonec se zvukovka konala asi o dve hodiny pozdeji. Domu jsme jeli na otocku se prevliknout a v jedenact uz byli kluci na podiu. T. si uzival a misty jakoby byl v transu. My ostatni jsme pobrukovali u piva ci vina a sledovali tu show. F. v nalade dokonce objednal panaka pro T. maminku, ktera sedela vedle nas. Aby neurazila, usrkla. Ale na F. asi nikdy nezapomene a bude davat tuhle story k dobru. 

Maminka, G., F. a Jägermeister

P., T., H., F. a ja

Po uzasnem a dlouhem koncerte jsme nad ranem dorazili domu. Po probuzeni /nehodlam vrdit, ze to bylo rano/ mi bylo jasne, ze vuci T. bacilum imunni jsem, ale vuci P. teda rozhodne ne. To me donutilo stravit zbytek vikendu v posteli a privedlo k dalsimu postrehu:

Na co vsechno jsem si uz zvykla

Rika se, ze clovek si dokaze zvyknout na ledaco. Ja jsem si zvykla v klubu platit za sklenicku vina 120 Kc, mluvit vyhradne anglicky (nove uz i ze spani) ci turecky. Zvykla jsem si pit spatny/slaby/prilis velky/spatne naservirovany/predrazeny/whatever espresso, osoleny jogurt naredeny vodou do pitelne konzistence, tureckou kavu a turecky caj (po kazdem jidle). Zvykla jsem si na dopravu, zpozdeni a neschopnost prime komunikace ci otevrene diskuze. Zvykla jsem si, ze nase kocka neji skoro vubec nic a lososem mu muzete mavat pred ocima a nic, a ze susenky pokladam zasadne na skrin, aby je nase fenka nesezrala jako cokoli, co ponechame v jejim dosahu.

Zvykla jsem si na otazky, proc jsem si vybrala Turecko, i na vyraz hlubokeho neznama v ocich Turku pri odpovedi na kazdodenni "Odkud jste?". 

Ale to nejvtipnejsi je, ze jsem si zvykla na typicky turecky muzsky oblicej (T. necht je vyjimkou potvrzujici pravidlo). Jak se to projevuje? Kamaradka mi poslala par fotek kamaradu (Cechu), nejakych novych objevu atd., s kym chodi na kafe nebo na squash. A mne tihle kluci prijdou vsichni do jednoho jako neopereny kurata, blondacci bez vousu, s neznymi nosanky a jemnymi rysy. Tady maji chlapi vicemene ostre rysy, vousy a velky nos. Ach ta ceska kuratka! 

V Cesku jsem si myslela, ze existuje velky nos. V Turecku se mi otevrelo docela nove siroke spektrum velkych nosu. Dlouhe, baculate, spicate, zanuhnute, atd. Jen si vybrat!