Potrebovala jsem se nechat vyfotit kvuli Povoleni k pobytu. Sli jsme tedy s mym tureckym kamaradem Ekinem do fotografickeho studia. V nem byli dva muzi a jedna zena, vsichni pres 50 a zamraceni. Ekin vsecko domluvil a ja se sla upravit. Vyfotili me a pri cekani na vyhotoveni fotek se s nimi dal Ekin do reci, jak je tu bezne. Porad meli ty zamracene obliceje.
Nakonec na me pani kyvla, ze uz je to hotove, rekla mi cenu atd. U toho ji Ekin rekl, ze rozumim a trochu mluvim turecky. Zvedave se na me podivala, tak jsem to potvrdila oznamenim, ze mluvim ale jenom trosku. Pani se na tvari objevil usmev od ucha k uchu a ja ji podekovala za fotky. To uz byli rozzareni vsichni a kdyz jsme se loucili a odchazeli, vypadali, ze by si nas tam nechali.
Opravdu tu staci par slovicek a ikdyz to nestaci, abyste se domluvili, pochodite s tim lip, nez s perfektni anglictinou. Lide budou stastni, ze se snazite, zajimate. Budou na vas sislat, jak jste roztomili a sikovni=)
Ahoj Moni, a jak se turečtinu učíš? Existuje třeba nějaký kurz na netu? Nebo jen co pochytíš osobně? Já se snažím učit turečtinu, ale je to složité :(
OdpovědětVymazatRadko, zalezi kde zijes. Ja jsem absolutne neudrzitelna u ucebnice. Vyuzila jsem teda moznosti a nasla si v Turecku tureckou spolubydlici. Zacaly jsme v rijnu. Pamatuju si jak jsme se domlouvaly rukama-nohama, neco jsem umela, ale to bylo absolutne nedostatecne pro nejakou normalni komunikaci. Dneska si povidame (treba cele vecery u svicek, kdyz nam nesel par dni proud) a umim svoje myslenky vyjadrit. Musim se ale priznat, ze mluvim jen s ni, s ostatnimi se mluvit bojim, stydim ;)
OdpovědětVymazat