sobota 17. listopadu 2012

Dvoji zivot

Vedu dvoji zivot.

Nemyslim tim jeden zivot verejny a jeden tajny. Myslim tim zivot plny rozdilu, opaku, paradoxu.
Zacina to rano - a uplnymi malickostmi. Vymenim pyzamo ve stylu "cim vice puntiku, barev, mickey mouse, kocek, a cehokoli infantilniho - tim lip" za sukni, kosili, dobre strizene sako a boty na podpatku. Dopoledne ucim male deti, hrajeme si na slony, opice, hady a kocky. Odpoledne ucim dospele a ja hraju si na to, ze mi jsou sympaticti a jejich pribehy, nazory a problemy me zajimaji. 
Casto se tam take setkavam s pojmem, jez Turci hojne pouzivaji. Prelozila bych jej asi jako "minutku prosim". Mne ale zivot v jine casove dimenzi dohani k silenstvi, jelikoz tady se rekne jedna minuta, ale v prumeru je to asi sedm minut. Nedavno mi moje chaoticka nadrizena vzkazala, at na ni pockam pet minut. Po dvaceti minutach jsem odesla. Po dalsich deseti nebo patnacti minutach mi vola, kde jsem, ze se musim vratit na jednani. Tak ja nevim, pro me ma jedna minuta jen 60 sekund a pet minut je opravdu jen pet minut. Jakozto tolerani Ceska dodrzuji akademickou ctvrt hodinku, ale vic uz po me nikdo nemuze chtit.
 Po praci obycejne mirim domu. Ale domovy mam dva. Jeden v Demirci, kde bydlime v krasnem velkem byte, vedeme typicky rodinny zivot, odpoledne ci vecery travime se sousedy a je nam tak moc dobre. Druhy domov mam v Gorukle, studentskem mestecku - cili zivot je to ryze studentsky. Bydlim v malinkatem bytecku s Turkyni, abych se naucila jazyk a byla trochu ve stredu deni. Volny cas travime s prateli v nasi oblibene kavarne, kde potkavame jeste vice lidi podobneho razeni. Casto vynechame kavarnu a navstevujeme se v nasich bytech. Zivot v Gorukle je bez lidi okolo nesnesitelne nudny, jelikoz tam neni absolutne nic.
Jelikoz mam dva domovy, mam i dve skrine, dva zubni kartacky, dve chude sady obleceni, dva parfemy i dva ruzne domaci mazlicky. V Demirci mame kocoura Pamuka, s nimz jsem odmitla jakoukoli interakci, jelikoz je to stvoreni, jez lidi pouze vyuziva. Kdyz je zrovna nepotrebuje, dokaze jim to dat pekne (krvave) na jevo. V Gorukle je to o poznani lepsi - mame pejska, irskou terieri slecnu Heru. Je to pes na mazleni, hrani a muzete si jej splest s polstarem. Na druhou stranu kazdodenni venceni je neco otresneho, protoze Hera je asi to nejpomalejsi zvire na svete, jen vsecko ocuchava a obcas popojde.
Mam take dvoji pratele; ceske a ty turecke. Cesti pratele v Cesku nevi, o co tu jde, protoze to se neda vysvetlit, jen zazit. Cesti kamaradi v Turecku zase ziji typicky erasmacky zivot, takze pred rokem bychom si byli urcite blizsi. Pak mam turecke pratele. Holky, ktere se tak nejak vetsinou stykaji zase s holkama. Radi se mezi ne moje spolubydlici a jeji kamaradky, a Talgarovy spolu-erasmacky a jejich kamaradky. Jejich spolecnost je skvela, ale musim se hlidat, vsechno pred nimi rikat nemuzu a diskuze "o vsem" je vyloucena. Vsechny jsou panny, nebo to alespon tvrdi, ci se nevyjadruji. Tema o sexu jsou tedy u kafe s holkama vyloucena. Proto tu mam i kamarady. Napriklad meho draheho Ekinka, jez me zasobuje pribehy o falesnych pannach, jejichz pannenstvi je neprimo umerne tomu, jake auto jejich pritel (ci nahodny muz) ma. Viz, http://moni-v-turecku.blogspot.com/2012/09/relativita-panenstvi.html. S Ekinkem se da rozebrat jakekoli tema. Tabu neexistuje. Zbytek tureckych kamaradu pochazi od Talgara. Tam se take da nejake to tema nakousnout, ale uz ne tak otevrene. Panove se totiz kroti, kdyz jsem s nimi. Jeste si holt nezvykli, ze nejsem Turkyne.

Muj dvoji zivot konci v noci. Zdaji se mi sny, ve kterych se nerozlisuje, v ktere zemi jsem, nebo jakym jazykem zrovna mluvim. To je ten pravy odpocinek...

3 komentáře:

  1. Muhaha, a hlavně že ty vždycky všude chodíš na čas a nikdo na tebe nikdy nemusel čekat. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to si vyprávěj někomu jinýmu.

    OdpovědětVymazat