UGED a muj dobry pocit

Ja, UGED a dobry pocit

Premyslela jsem nad motivaci cloveka k urcitym cinum... A dostala jsem se az ke svym sklonum k prehnane zodpovednosti. Tymovou praci mam rada, ale vzdy tak nejak citim zodpovednost za celek ja. Mam pocit, ze to vsechno musim zkontrolovat, zastresit. Pokud jsou ale takovym projektem temer dve desitky lidi, kazdy uplne jiny, z jine zeme, jineho zivotniho stylu i filozofie, vede moje prehnana zodpovednost k tomu, ze se o ne staram jako o mimina a nezapojuji do projektu dostatek lidi (ikdyz to je zavadejici; nejsem boss, tudiz nerozhoduji). A tak kdyz jsem se stala clenem UGED, jez se stara o prijizdejici studenty, snazila jsem se postarat o vse.

• Ztotozneni
• Prvnim mym ukolem, ktery jsem si urcila, bylo ztotozneni se s pocity a potrebami techto studentu. Vzpomnela jsem si na svych par mesicu pred odjezdem. Mela jsem milion otazek a nikoho, kdo by je zodpovedel. Tyhle otazky jsem si pamatovala. I nervozitu a neznalost prostredi. Proto jsem se snazila zodpovedet otazky, ktere jeste ani nebyly polozene, a odpovedet co nejdrive na ty, kterym jsem nepredesla. Soucasti toho vseho bylo i nekolik fotek pro predstavu toho, jak to tady vypada.
• Komunikace
• Komunikace je velmi dulezita. Viz vyse. Snazila jsem se uklidnovat a pomahat. Cechum jsem dokonce napsala podrobny popis toho, jak si vyridit viza.
• Ubytovani
• Nesmirne dulezite. Chteli jsme mit vsechny pohromade, ovsem to se nepovedlo. Jako bezdomovci neskoncili, ikdyz koleje jsou v rekonstrukci (a k nam se tato informace dostala az par tydnu pred prijezdem erasmaku).
• Vyzvedavani a vitani
• Rekla bych, ze nejen ja mam zvyseny cit pro zodpovednost. I Ekin se s tim potyka. A tak nejak vzeslo, ze on vyzvedl vetsinu erasmaku a ja ten zbytek. Samozrejme krom jednoho pripadu, kdy se podilel i nekdo jiny.

Tohle je prace, za kterou jsem "placena". Ale nejsem placena od toho, jak dobre ji odvedu. Tou hlavni odmenou je jakysi dobry pocit. To me zene dal. Specifikovat jej nelze.

Carlos, aneb dobry pocit vzal za sve

Jednou se tak stalo, ze prijizdejiciho Carlose mel na svedomi Baros. Ale samozrejme Carlos mel pouze moje cislo, a tak jsem to byla ja, kdo koordinoval jeho prijezd. Ono aby se taky neco nepo*ralo, ze... Na mistni autobusove nadrazi dorazil velmi pozde a zadny autobus uz nejel. Aby tedy nemusel jet taxikem tech 40 km k nam, a aby nemusel komunikovat s pouze turecky mluvicim taxikarem, poprosil Talgar sveho kamarada Emreho, abychom pro nej v jednu v noci jeli. Mily Carlos jakoby byl z jineho vesmiru. Vsichni jsme z nej dostali pocit, ze ani nepodekoval, a jeste zrejme ocekaval, ze mu nekdo bude jeho druhy kufr nosit. S Emrahem jsem se za benzin vyrovnala ja, Carlose to ani nenapadlo. 

Mozna byl jen unaveny, mozna je zvykly, ze se kolem nej nekdo toci... Pripravil me o hodiny spanku (v te dobe jsem byla nemocna a brala antibiotika), dvacet lir, ale hlavne o muj dobry pocit. Druhy den jsem se citila jako idiot, ze jsme otravovali Emraha. 

Priste at se stara ten, co za nej ma zodpovednost, taxik ne taxik, turectina ne turectina.

Ucitele

Kamaradka Betul me pozvala do Izmiru. Nevedomky mi tim nabidla dalsi srovnani. Zatimco ona studuje a bydli v Burse, jeji rodina bydli a pracuje v Izmiru. A copak je to za rodinu? Opet neco noveho. Rodina ucitelu. Rodina konzervativni. Maminka chodi v satku, ale ucit v satku se nesmi ani v soukrome skole, takze jej odklada. Tatinek je reditel, je neustale na telefonu a vikendy tez travi ve skole. Kazdy z nich vsak vydelava asi obdobnou castku, jako maji ucitele v Cesku, mozna i castku vyssi. V cem je rozdil? V nakladech na zivot. Bydleni ve velkych mestech (vyjma Istanbulu) tu odhaduji asi na 50 % oproti Brnu. Pronajem bytu v dobre ctvrti se tremi loznicemi, obrovskym obyvacim pokojem, kuchyni, dvema koupelnami a dvema balkony, s parkovacim stanim a udrzbou domu vyjde asi na deset tisic korun. Porizeni takoveho bytu pak asi maximalne 1.2 milionu, jelikoz se jedna o stavbu relativne starou: 8 let. 

No neni to krasa? Navic statni ucitele maji automaticke socialni a zdravotni pojisteni, coz v jinych sferach neexistuje. Nejvetsi rozdil ale je v tom, ze ucitele jsou tady nesmirne respektovani a vazeni. Maji ohromnou prestiz. Pedagogicke fakulty jsou nesmirne oblibene, ne jako plan B, ale jako plan A. Tim padem je tu obrovske mnozstvi mladych ucitelu. Po absolvovani pedagogicke fakulty se valna vetsina vydava do skolstvi a uci.

Opet tleskam, krasa! Nasim ucitelum v Cesku chybi mladi, penize, uznani spolecnosti a hlavne respekt. Tri ctvrtiny z nich jsou starsi 40 let, platy maji jako v Indonesii ci v Argentine. Po absolvovani utikaji do jinych sfer za lepsim. A ja se jim vubec nedivim.

Relativita panenstvi

Nikdy me ani nenapadlo, ze by termim 'panna', mohl byt relativni. Uvazovala jsem nad tim podobne jako u tehotenstvi - bud jsi anebo nejsi. Ale ono je to slozitejsi...

Kamarad Ekin je studnice moudrosti. Navic s mysli otevrenou natolik, abychom si mohli popovidat otevrene a hlavne o vsem. Nasim oblibenym tematem jsou turecke holky. A co je na nich tak specialniho? Jsou reprezontovany skupinkou, jez dala panenstvi novy pojem. Jeho vyznam posunuly dal, hluboko za mandle ci do tlusteho streva. Rec je o pannach, ktere bezne praktikuji oralni ci analni sex, ale vdavaji se jako 'panny'.

Ale pekne od zacatku...

Panna: 'ne dekuji' nebo 'jedine panna' 

Turecko je zeme konzervativni, tradicni a klade velky duraz na povest a pocestnost. Tak jako v judaismu a krestanstvi i v islamu je sex pred svatbou zakazan, respektive hrichem. Kazdy si muze domyslet, k cemu to vede, jake jsou vyhody a nevyhody. Vetsina muzu k tomu ma postoj nasledujici: vyzkouset hodne zen a ozenit se s pannou. Ze by se mistni panove bali srovnavani? Nebo je to ona povest, pocestnost a cistota? Tezko rict. Zaroven jsou tu i panove, rekneme ti otevrenejsi, kteri si na zodpovednost 'odpaneni' nevezmou. Vi totiz, ze takovy akt neprinasi poteseni, ale jen stres a drinu, drinu a zodpovednost. A k cemu je to posledne jmenovane? Jakmile takova divka prijde s muzem o panenstvi, tak nejak ceka, ze si ji vezme.  

Sedmatricetilety panic

Aby se divka provdala, mela by byt tedy panna. V praxi existuje urcite procento paru, ktere na to vlitnou pred svatbou, a samozrejme jsou tu lide, kteri vyzkousi nekolik partneru bez svatby. Ale pojdme mluvit o te 'zabavne' skupince lidi, kteri cekaji az na svatebni noc. Nas znamy si ve svych 37 letech vzal 25 letou zenu. 'Chodili' spolu par tydnu, pak se zasnoubili. Do pulroku byla svatba.  Po obradu a oslavach nasledovala 'konzumace manzelstvi' a to hned dvakrat za svatebni noc. Ta prvni konzumace byla jejich prvni zkusenost - a to pro oba. Nekolik tydnu po svatbe mila novomanzelka otehotnela. Zeptala jsem se novomanzelove velmi dobre kamaradky, jestli se ti dva vlastne brali z lasky. Odpovedela mi, ze on uz chtel rodinu a k tomu potreboval mladickou zenu a laska pry prijde casem. Vysledkem je, ze ja, dvaadvacetileta holka, bych jim mohla delat manzelskeho poradce, jelikoz mam desetkrat vic zkusenosti nez oba dohromady. A oni by ho potrebovali.

Jako slepice po flusu

Panicove a panny tu existuji. Je jich spousta. Ale co ty fake panny o nichz byla rec v uvodu?

Vracim se k Ekinovi a jeh bajecnym zkusenostem. Jak takovou fake pannu vlastne potkat, poznat a ziskat?

Staci pekne auto, nemusi to byt nejnovejsi Mercedes anebo sportak, ale cim lepsi, tim vetsi uspech. Nekdy staci pouze auto, ani nemusi byt pekne. Pak staci prijet pred jeden z teh luxusnejsich baru na bulvaru, portyr pribehne, vy primo pred okny vystupujete, predavate portyrovi klicky, aby zaparkoval. Vsechny na vas ziraji. Sedite s kamaradem u piva a do par minut se u vas nektera zastavi a da se do reci.

Dalsi scenar: V Mercedesu jedete po kampusu a po ceste vidite divku, ktera si vyhrnuje sukni tak, ze vam ukazuje kalhotky. Jen aby vas zaujala.

Duchovni panenstvi slecny analky

A jak to pokracuje? No presne tak, jak je naznaceno v uvodu. Jsou svolne ke vsemu krome pohlavniho styku, aby si zachovaly panenstvi. Ale muzeme je jeste pokladat za panny? Jsou ciste, nevinne, neposkvrnene a zatim nedotcene?

Existuje termin „duchovní panenství“. Nektere nove krestanky se totiz povazuji do dusledku za panny bez ohledu na jejich minuly sexualni zivot.

Ale zpet k tem milym tureckym divkam, o kterych je tu rec. Lze slecnu analku nadale povazovat za pannu?

Gender diskriminace v praxi

Gender rasismus, segregace pohlavi v praxi, diskriminace na zaklade pohlavi. Jak casto se s tim setkavame? A je to spatne? Nic neni jen cerne nebo bile. Mesice a mesice v Turecku  - zemi oproti vetsine Evropy - konzervativni, me uci...

Vsimla jsem si toho loni na podzim. Dva kamaradi a ja jsme se vraceli z Ankary a ja studvala nase mistenky do autobusu. Tady se totiz na mistenky pise jmeno a prijmeni cestujiciho a pohlavi. (Ale cas prijezdu do mista urceni byste hledali tezko.) Neslo mi do hlavy, proc nemuzu sedet vedle meho kamarada, za to oni vedle sebe sedet mohli??

Jeden z nich, Turek jmenem Doğancan, mi to vysvetlil. V dalkovem autobusu vedle sebe nesmi sedet neznamy muz a zena. Prijde-li si zena koupit listek, dostane mistenku vedle jine zeny. To stejne s muzem. A tak, kdyz nam prodavali jizdenky, automaticky me soupli s nejakou jinou slecnou, protoze by mi asi bylo prijemnejsi sedet s ni nez s klukem. (Kluci byli dva, tudiz zase je automaticky soupli spolu. Kdyz jezdim ja + kamarad ci pritel, tedy jen dve osoby, samozrejme sedime spolu.)

Zvlastni? Nejdriv jsem se smala a myslela si, ze si ze me Dcan dela srandu. Trval ale na svem, tak jsem se porozhledla po autobusu a zjistila, ze to tak skutecne je. Zacala jsem se rozcilovat, ze je to zastarale, ze ted je prece emancipace a bla bla...

Pak jsem si uvedomila, ze se mi v Cesku stalo, ze v nejakem nocnim dalkovem busu vedle me sedel nejaky chlapik, respektive podivne individuum. A jak neprijemne mi bylo, kdyz mu ve spanku (aspon doufam, ze spal) na me padala hlava...

Za turecky zasedaci poradek jsem vdecna!

Druha zkusenost je par tydnu stara. Ja a Anne, moje nemecka kamaradka z Erasmu, jsme se vydaly do aquaparku. Po ceste jsme se smaly, jake to asi bude, dve blondyny v aquaparku. Jen co jsme zaparkovaly, prisel za nami jeden hezky mladik. Oslovuje nas spousta chlapu, ale pulka z nich je oplzla a ta druha skareda nebo mala (ja 172 cm, Anne 176 cm). Tento byl ale jiny, okolo 25, mily, pohledny a jak my tu rikame 'somehow sweet'. Mluvil na nas turecky a jelikoz nase turectina je slaba, na potreti jsme pochytily, ze mu neprisla sestra/pritelkyne a jestli muzeme jit do aquaparku spolu. Tak jsme na sebe s kamaradkou mrkly, oznamily milemu mladikovi, ze nerozumime a sli dovnitr. Onen mladik byl pro nas jen dalsi Turek, co se na nas chtel nalepit.

Vypravela jsem tuhle story tureckemu kamaradovi Ekinovi. Ten okamzite pochopil, o co jde...

Do aquaparku a mnohych klubu, na diskoteky a party, se muzi casto mohou dostat jen v pripade, ze je s nimi nejaka divka, slecna, zena; at uz sestra, pritelkyne ci kamaradka. Diskriminace? Ano! Naplno jsem projevila moje rozhorceni. Ochrana? Vlastne ano, napadlo me po chvili... Kdyby totiz nebylo tohoto pravidla, bary a diskoteky, party, aquaparky a verejna koupaliste by byly plne 'jerks' - pitomcu, co prisli jen nekoho ulovit - a to za kazdou cenu,  - oplzlych nadrzencu, co vas ocima nejen svlekaji, ale naprosto konzumuji, s ocividnou bouli v kalhotach a slinami v koutcich ust...

Takze? Hodne se mluvi a pise o diskriminaci zen v Turecku. Je jasne proc. Ale co u muzu?

Diskrimace muzu za ucelem ochrany zen je v Turecku a jakekoli konzervativni zemi zrejme nevyhnutelna. A ja jsem za ni rada!

Dobre zpravy

Jak je mozne, ze nekdy se snazim o spoustu veci treba nekolik tydnu a pak se vse podari v jeden jediny den?

A co se vlastne podarilo a co potesilo?

• V nasem UGED tymu jsme konecne rozresili otazku ubytovani, vyzvednuti, uvitani a orientacnich dnu nasich erasmaku.
• Definitivne jsem zaujala roli Public Relations Specialist pro International Office a UGED (organizace obdobna ESN, ktera se stara o blaho prijizdejicich zahranicnich studentu)
• Podarilo se nam pro me ziskat Povoleni k pobytu, ackoli mam jen turisticka viza a jeste k tomu ani nejsou konzularni. Nemusela jsem ani platit novy poplatek za toto povoleni, navazali na povoleni z minuleho erasmu. Vysledek: usetrene 2000, a legalni pobyt az do cervna.
• V centru jsme se konecne zase potkali s nasim kamaradem, jehoz bratranec me chce za osobni lektorku a navic nam muze sehnat velky hezky byt, ktery s moji budouci spolubydlici uz nejaky ten patek hledame.
• Ozvali se z dalsi jazykovky. Chteji po mne demo hodinu. Pozitivum: neni to moc daleko=)
• Spontane jsme se sesli s Conny a Anne, nasimi nemeckymi kamaradkami. Zitra odjizdi, ale aspon to rozlouceni bylo stylove: v prijemne kavarne v parku u jezirka.

• A nakonec: pod okny se nam pase velike stado ovecek, pasacci vyluzuji zvlastni zvuky a par psu jim pomaha. Ovecky maji zvonky, ktere bajecne zni. Kde se tohle muze stat, ze se vam na sidlisti pasou ovce?  

Za kazde slovo usmev

Tohle se odehralo uz mockrat. Vlastne se mi to stava parkrat do tydne. Vysvetlim na prikladu z dneska:

Potrebovala jsem se nechat vyfotit kvuli Povoleni k pobytu. Sli jsme tedy s mym tureckym kamaradem Ekinem do fotografickeho studia. V nem byli dva muzi a jedna zena, vsichni pres 50 a zamraceni. Ekin vsecko domluvil a ja se sla upravit. Vyfotili me a pri cekani na vyhotoveni fotek se s nimi dal Ekin do reci, jak je tu bezne. Porad meli ty zamracene obliceje.

Nakonec na me pani kyvla, ze uz je to hotove, rekla mi cenu atd. U toho ji Ekin rekl, ze rozumim a trochu mluvim turecky. Zvedave se na me podivala, tak jsem to potvrdila oznamenim, ze mluvim ale jenom trosku. Pani se na tvari objevil usmev od ucha k uchu a ja ji podekovala za fotky. To uz byli rozzareni vsichni a kdyz jsme se loucili a odchazeli, vypadali, ze by si nas tam nechali.

Opravdu tu staci par slovicek a ikdyz to nestaci, abyste se domluvili, pochodite s tim lip, nez s perfektni anglictinou. Lide budou stastni, ze se snazite, zajimate. Budou na vas sislat, jak jste roztomili a sikovni=)

Na sklenicku

Neni sklenka jako sklenka...

Vzpominam na brnenske hospudky, k veceru plne lidi sedicich u piva. Vzpominam na brnenske vinarny, k veceru plne lidi usrkavajicich vino.
My tu vecery travime sedic v 'kavarne' ci 'cajove zahrade', popijejic caj. Kazdy den. Neskutecna predstava pro typicke ceske milovniky piva.
Proc tomu tak je? Je to jednoduche, koran alkohol (mimochodem toto slovo pochazi z arabstiny al-k uh l) zakazuje.

Tady je videt spotreba alkoholu ve svete. Nejvyssi spotreba alkoholu je oznacena fialovou. Fialova je Evropa a Rusko. A Cesi tomu tak nejak se svymi 16 litry na osobu rocne vladnou (vice se pije uz jen v Moldavii).  Zelene oznacene zeme prezentuji zeme s konzumaci mensi nez 2,5 litru alkoholu na osobu rocne. Ktere ze ty zeme jsou tedy 'zelene'? Severni Afrika, Blizky i Dalny vychod... Pominu-li Japonsko a pak dalsich vyjimek, co maji tyto zeme spolecneho? Islam. Muslimove zkratka nepiji.

Ne vsak ti turecti: Turecko je na mapce modre, vypije se tu asi 3,5 litru alkoholu na osobu. Turci jsou vzdy neco na pul, ci mezi. Mezi Evropou a islamskym svetem.

Oproti Cesku je tu konzumace alkoholu asi petinova. A to si v Turecku vynahrazuji cajem. Pije se cerny, ze sklenicky (dle barvy a zakaleni se pozna kvalita) a obvykle se sladi. Minimalne trem cajum denne se tu nevyhnete. Nejtypictejsi je asi pri snidani a pak po kazdem jidle. Vsude vas tu vitaji cajem - pratele, rodina, nadrizeni, podrizeni, spolupracovnici, prodavaci... Po jidle v restauraci se caj serviruje zdarma.

Kultura caje v Cesku? Rano zalit pytlik horkou vodou a jde se. Na druhou stranu i dostatek velmi kvalitnich sypanych caju a cajoven s exotickym sortimentem a vzdelanou obsluhou. A jaka je spotreba caje v zemi, kde narodnim pitim rozhodne neni? Ctvrt kila. Evropsky prumer pul kila, zrejme vytazeny konzumaci Anglie. Kdezto v Turecku se vypije 3 kila caje rocne na osobu. To je asi 1250 sklenicek caje rocne, tri a pul skenicky denne. Tomu ja rikam cajova kultura.

Tak co, kdy zajdeme na sklenicku?

Homesick

Zivot v zahranici vas nauci milovat vasi zemi. 
Jednoduse pravdive.

Clovek se musi podivat jinam, aby mohl byt vlastencem, patriotem ci narodovcem. Musi porovnavat. Pak uvidi dobre i zle.

Mne chybi mimo jine jedna barva. Jedna se takovou tu krasne cerstve-zelenou. Louky, lesy, aleje, zahradky, vinice i mestske parciky a travniky. Zelenaji se.

Tady je vsecko suche, nektere listnace uz dokonce zacinaji zloutnout, ikdyz podle kalendare na to maji jeste dost casu. Je totiz sucho, kazdorocni letni sucho. Ne pro Turky, ale pro me. Leto mam spojene s letnimi bourkami a letnimi tabory, kde jsme se prali o posledni par suchych ponozek. To se tady nemuze stat. Za posledni dva mesice tady prselo dvakrat na deset minut. A tak si tu nedelame starosti se zahradnim nabytkem, tak jako vy v Cesku. Dest? Rosa? Ne, jen slunce. Koberce a pohovky na balkonech a terasach? Kazdy to tak ma. Proc ne. Ale to pohodli mi nemuze vynahradit tu zelenou, krasnou cerstvou zelenou.