Trochu jina turecka dovolena

Vsichni znaji dovolene v Antalyi, Bodrumu, Side, Alanyi apod. Kleopatrinu plaz, hotelove komplexy, turisticke ceny, mistni nahanece z vychodu a vsude mraky suvenyru...

Chtela jsem podniknout trosku jinou dovolenou. Moje dovolena snu (s batohem po pobrezi Cerneho more) to sice nebyla, nicmene balzam pro dusi ano. Dukazem necht je i to, ze jsem vydrzela tyden 'uzamcena' v nasi male zatoce.

Erdek lezi na malem poloostrove v Marmarskem mori jihozapadne od Istanbulu. Je to male mesto s obchody, restauracemi, hotely a letnimi domy. Kousek dal lezi Ocaklar, popularni vesnicka pro letni radovanky. Kdyz se vydate severne napric poloostrovem a pak vychodne po pobrezi, dorazite do Ormanlı. Tato mala vesnicka je ohranice ze severu pobrezim a z ostatnich svetovych stran horami. Byvala drive reckou osadou o ctyrech kamennych domcich. Rekove tu obdelavali policka a na upati kopcu a hor zasadili stovky olivovniku a ovocnych stromu. Pak prisla vymena obyvatel: Rekove odesli, z recke casti prisli Turci a usadili se tu. Sady a olivove haje na upatich nechali zpustnout a dal obdelavali jen policka a zahrady. Proto jsou hory v okoli plne ovocnych stromu a oliv. Postupem casu domky a obyvatele pribyvali. Dnes tu najdete na pobrezi par skromnych penzionu, jednu rybi restauraci, malou mesitu, pak obchudku a samozrejme par 'kavarnicek', ktere serviruji caj, tureckou kavu, limonadu a toasty.

Cajova zahrada 'more'

Hlavni ulice

Pozustatky po Recich

Do Ormanlı jezdi lide prevazne z Istanbulu a Bursy. Jezdi sem kvuli cistemu mori a klidu. Cizince tu nepotkate, o teto vesnicce nevi. Je to misto, kam sami Turci jezdi na dovolenou. Je to autenticke. Je to raj.

Co byste si s sebou vzali na pusty ostrov? Ja uz od mala tvrdila, ze knihy. Na tyden do Ormanlı jsem tedy zabalila knihy, opalovaci kremy, plavky a bryle na potapeni. 

Cele dny jsme lezeli na plazi, uzivali more (jednou jako rybnik, pak zase velke vlny), v kavarne hrali tavlu (slovnik tvrdi, ze jsou to vrhcaby), od mistnich kupovali cerstvou zeleninu a varili.

Obcasna spolecnost na plazi

Neslo smat se jen v duchu!

Na nakupu

Ubytovani (v jiz zminenych penzionech) bylo velmi skromne. Ale pro ucely dovolene u more bohate stacilo.

Koupelna

Urcite bych se jeste mela zminit o dvou vyletech. Jeden jsme si udelali do Erdeku. Prochazeli jsme se po meste, pili caj, jedli ryby na lodi a hrali tavlu. Bylo tam krasne a rusno...

Zad lodi

Na druhy vylet jsme se vydali k vodopadu. Moc jsme nestihali, za chvili se melo stmivat, ale po ceste jsme stopli mistniho stryce na traktoru, usadlili jsme se ve vlecce a vystoupili asi az sto metru pred vodopadem.

Taxi k vodopadu

Nezda se, ale zadny prcek to neni!

Raj

Tyden ubehl jako voda. Prvni den jsem myslela, ze do tri dnu se ukousu nudou. Temer panenska zatoka me dostala a donutila uzit si bez signalu, internetu, televize, novin... Jen sumeni more, slunicko, dobre knizky, mili a vreli lide, mistni jidlo...

Jak rozhodně NEcestovat

Od unora jsem nepsala. Vlastne ano, psala, ale ne blog. Potrebovala jsem dokoncit studium, tzn. napsat bakalarku a odstatnicovat, coz si zadalo pauzu od blogu.

Ale jsem zpatky!

Sest tydnu jsem pobyvala v Cesku. V Brne, na Boskovicku, na Vltave, v Damboricich, v Praze. Mise splnena, bylo na case se vratit domu. Ale jak? V sezone stoji letenky kolem 300 Euro a ja si chtela z Brna odvezt knihy a obleceni, boty a mraky kosmetiky co jsem si tam nakoupila. (Dle mych zasob by jeden rekl, ze za nedlouho nastane kosmeticky konec sveta.) Jak toto tedy rozlousknout? Autobus! Autobus se zdal tim pravym resenim.

Vyrazila jsem pred druhou hodinou odpoledni z Brna. Dva ridici, Bulhari, se vubec nesnazili byt mili, nebo treba mluvit tak, aby jim aspon nekdo z nebulharskych cestujicich porozumel. Plusem byl poloprazdny autobus. A ted k tem zbylym minusum. Srbsko ma horsi dalnice nez Cesko. Hned za hranicemi se na nas u benzinky vrhli detsti zebraci. Polorozpadle vesnice u dalnice. Turecky motel se vsim tureckym nekde uprostred Srbska. Vytouzena hranice s Bulharskem. Hnusny baracek s toaletami, prekvapive vonicimi a i pres absenci toaletniho papiru, zrcalda, mydla a cehokoli na ususeni rukou, tekla tam tepla voda! Oplzlouni kam se clovek podiva. Dela to muj blond melir? Hranicni kontrola. Celnici se hrabou v kufrech bez ohledu na to, ze majitel zavazadla u toho neni. Konecne vytouzene Bulharsko! A hle, jake to prekvapeni, spina a bordel. Ano, v tomto bode se lecktery ctenar zarazi a pomysli si: "neni na to uz z Turecka zvykla?" Ne, nejsem. Teda ano jsem, ale tohle byl BORDEL! No nic, dejme Bulharsku sanci, je prece v EU. 

Sofia. Hnusny zaplivany moci pachnouci autobusak asi sto metru od vlakoveho nadrazi, hnusneho, ponureho, moci pachnouciho objektu. Smenarna. Uschovna zavazadel, ve ktere nedokazete odhadnou, z kterych let minuleho stoleti pochazi. Nikdo, absolutne nikdo neumi anglicky, a kdyz ano, zkousi na vas treba to, jak vam odnese zavazadlo za pet Euro. Planek mesta? To nevedeme. 

Kafe, levne (12 Kc) a silne. Taxik. Taxikar co se vam snazi namluvit, ze nerekl 7, ale 27, kdyz jsem se ho ptala pred nastupem do taxiku. Placate mesto (ok, tady to neni ale vubec objektivni, placata mesta nesnasim). Mesita v rekonstrukci. Spousta palacu, vylidnene mesto. Archeologicke muzeum, nadhera. Problem koupit vodu, najit toalety. Znovu levne kafe, tentokrat asi za 15 Kc, ale jeste lepsi. Pamatky prohlednuty, sup zpatky na autobusak. A cestou se zastavit na pedikuru. Dovolte abych se zasmala. Ano, pedikura je mozna. Na hlavni ulici je cedule jako krava, zminujici se o pedikure. Ale v salonu vam reknou, ze delaji jen vlasy, a pedikura je pry nekde dole. Zeptate se kde, odpovedi je "nekde dole". Neochotni lide, stari a nevrli. Nevidela jsem ani jedno dite. 

Na autobusaku se musite pretahovat s temi chlapiky-nosici, protoze oni ne/no/nein/fuck off/hayir neberou jako odpoved. Natazene svaly na predlokti, protoze pretahovat se s chlapem o 60 kilo zavazadel neni uplna lahudka. Turecky autobus (Boze, dekuji!), turecky mluvici ridic, hodny, mily, ochotny. Stevardka a pani spolucestujici, bulharska Turkyne, co me svoji velectenou prdeli neustale utlacovala. Sofia, smer Plovdiv a pak Haskovo. Obri panelaky, kde kazdy opravuje po svem, takze je kazdy byt jinak zatepleny (v tom horsim pripade ani zatepleny neni), jina okna, jina barva fasady. Moje maminka by prohlasila, ze je to jak u kolotacaru. Rozbite silnice, odpadky, toulavi psi, prach, spina, zebraci. Jsem skutecne v clenske zemi Evropske Unie? 

U hranic turecke napisy "KAŞAR, PEYNIR, SUÇUK". Na hranicich pauza, konecne turecka mobilni sit. Celni kontrola relativne rychla. To se ale neda rict o te turecke. Pasy musite sami donest do okynka. Celnik, co vas mile oslovuje jmenem, mluvi dostatecne pomalu a vysvetluje, ze po 90 dnech pobytu vam hrozi pokuta. Peklo prichazi. Zavazadla musi projit rentgenem. Olala, mam slzy v ocich pri predstave, jak tahnu svych 60 kilo do vedlejsi budky. Rentgen nestacil, muj kufr jsem byla nucena otevrit, jestli nahodou nevezu maso. Pan celnik, co se divi, ze vezu 20 kg knizek. Ano, to Turek vetsinou nepochopi. Po hodine a pul na hranicich konecne vyrazime a po dalsich 8 hodinach jsme v Burse. V me milovane, kopcovate, zelene, zabordelene Burse s autobusakem, ktery nepachne moci a s toaletami, ktere nabizeji toaletni papir, mydlo, osuseni rukou a zrcadlo, ale stejne jako u vsech dalsich tureckych toalet tu chybi tepla voda.

Brno - Sofia 18 hodin.

Sofia 10 hodin.

Sofia - Bursa 13 hodin.

A po cele te ceste jsem tak unavena, ze ani nevim, co napsat zaverem. Domyslete si to sami. Jen vam reknu: jsem rada ze jsem doma!

Nedelni styskani

Proc se tyram? Proc?

Proc prochazim fotky "I love Brno"? Slintam nad Spilberkem a ulickama v centru? Vzdyt tam za par dni budu... A mam ten nejlepsi program, jaky jsem si mohla prat. Styska se mi tak strasne proto, ze jsem ve stresu? Aneb kdyz vam vse zacne padat na hlavu... Cesta do CR je pro me stres. Pak mesic, kdy budu vic v praci nez doma, bakalarka, GMAT na magistersky, statnice, porad jeste prace, staz, doresit praxi (ach ta byrokracie) a prodlouzit povoleni k pobytu (ach ta byrokracie po druhe) a pak zase vymyslet, jak se legalne vratit sem zpet.

Styska se mi proto, ze jsem tam sedm mesicu nebyla? Nebo ze mi tady neco/nekdo/whatever chybi? Nebo proto, ze tam konec koncu jedu a tim padem o tom intenzivneji premyslim?

Nema v tom nahodou prsty taky fakt, ze je nedele vecer? V nedeli vecer, zvlast pokud jsem sama, premyslim a dohani me nedodelky celeho predchoziho tydne a monstrozni kupa tydne nadchazejiciho.

Jedno je ale jiste: miluji te, jizni Moravo!

Posledni tyden v roce

M. a H. pri veceri

Stedry vecer mi sednul jak hrnec na prdel. Salat (odpovednost beru radsi na sebe) byl sice jen zdanlivou napodobeninou vytecneho salatu, jaky delavala moje maminka, ci maminky mych pritelu. Kapra jsme take nesehnali (zbrusu nove restrikce pro lov sladkovodnich ryb), ale za to jsme sehnali skveleho cerstveho lososa a çüpru. Seslo se par skvelych lidi - ctyri Cesi, jeden vanocni panic (Turek, co nikdy nezazil Vanoce), ja a T. Par lahvi vina a jine opojivo. Podarilo se nam vytvorit skvelou vanocni atmosferu, snad diky H. vyzdobe. Po veceri prisel cas na darecky a pak na vsechno to kurivo a pitivo. Pamatuji s P., jak tancil a ja se pri pohledu na nej zacala dusit smichy a vyvadet jako osel. A pro me nezapomenutelna M. vodarna a F. veta "let's look a video". Kolem ctvrte hodiny ranni se nam podarilo s T. dojit domu a ani nic neztratit. Jen par veci jako mobil, tabak a pudr, jsme zapomneli.

T. v akci

V patek prisel na radu nesmirne slouho ocekavany koncert Bel Air 57, kde T. hraje na kytaru. Tesil se jak decko na novou hracku, a ja s nim. Cele se to melo odehrat v Kat3, jednom s nejlepsich klubu na live music. Ve ctyri jsme dorazili na soundcheck. Teda T. na zvukovku a ja na nakupy (Kat3 je ve tretim patre nakupka). A prekvapko, malem jsme zapomneli, ze jsme v Turecku: stage prestavovali a misto muziky jsme slyseli tak akorat vrtacky a flexky. Po nakupech stale jeste nebylo hotovo, tak jsme si dali veceri, kafe, svareny vino (moje prvni v Turecku). Nakonec se zvukovka konala asi o dve hodiny pozdeji. Domu jsme jeli na otocku se prevliknout a v jedenact uz byli kluci na podiu. T. si uzival a misty jakoby byl v transu. My ostatni jsme pobrukovali u piva ci vina a sledovali tu show. F. v nalade dokonce objednal panaka pro T. maminku, ktera sedela vedle nas. Aby neurazila, usrkla. Ale na F. asi nikdy nezapomene a bude davat tuhle story k dobru. 

Maminka, G., F. a Jägermeister

P., T., H., F. a ja

Po uzasnem a dlouhem koncerte jsme nad ranem dorazili domu. Po probuzeni /nehodlam vrdit, ze to bylo rano/ mi bylo jasne, ze vuci T. bacilum imunni jsem, ale vuci P. teda rozhodne ne. To me donutilo stravit zbytek vikendu v posteli a privedlo k dalsimu postrehu:

Na co vsechno jsem si uz zvykla

Rika se, ze clovek si dokaze zvyknout na ledaco. Ja jsem si zvykla v klubu platit za sklenicku vina 120 Kc, mluvit vyhradne anglicky (nove uz i ze spani) ci turecky. Zvykla jsem si pit spatny/slaby/prilis velky/spatne naservirovany/predrazeny/whatever espresso, osoleny jogurt naredeny vodou do pitelne konzistence, tureckou kavu a turecky caj (po kazdem jidle). Zvykla jsem si na dopravu, zpozdeni a neschopnost prime komunikace ci otevrene diskuze. Zvykla jsem si, ze nase kocka neji skoro vubec nic a lososem mu muzete mavat pred ocima a nic, a ze susenky pokladam zasadne na skrin, aby je nase fenka nesezrala jako cokoli, co ponechame v jejim dosahu.

Zvykla jsem si na otazky, proc jsem si vybrala Turecko, i na vyraz hlubokeho neznama v ocich Turku pri odpovedi na kazdodenni "Odkud jste?". 

Ale to nejvtipnejsi je, ze jsem si zvykla na typicky turecky muzsky oblicej (T. necht je vyjimkou potvrzujici pravidlo). Jak se to projevuje? Kamaradka mi poslala par fotek kamaradu (Cechu), nejakych novych objevu atd., s kym chodi na kafe nebo na squash. A mne tihle kluci prijdou vsichni do jednoho jako neopereny kurata, blondacci bez vousu, s neznymi nosanky a jemnymi rysy. Tady maji chlapi vicemene ostre rysy, vousy a velky nos. Ach ta ceska kuratka! 

V Cesku jsem si myslela, ze existuje velky nos. V Turecku se mi otevrelo docela nove siroke spektrum velkych nosu. Dlouhe, baculate, spicate, zanuhnute, atd. Jen si vybrat!

Stedry den

Prezili jsme konec sveta i predvanocni pripravy. Zapalili jsme ctyri adventni svice. Dnes je Stedry den. Poznam to ale jen podle datumu, Vanoce tu totiz nic nepripomina. Venku je asi 10 stupnu, poulicni vyzdoba zadna, vanocni pisnicky a koledy hraji tak akorat mne v hlave, stromek leda tak v nakupku a mistni si mysli, ze Vanoce jsou to same co Silvestr. 

Uz jsem se zminovala, zitra mame s Cechy veceri. Jupi. Mam pro sveho milovaneho krasne darky a nemuzu se dockat, az je rozbali. Taky turecke mame jsme vybrali uzasny darek. Ale necitim se vanocne,  nybrz pekne pod psa. 

Vybrala jsem si to, tak to mam. Ale mrzi me dalsi neucast na tradicni vanocni besidce s gymplem. Chybi mi lide, kteri se mi na dalku paradoxne stali blizsimi a nepostradatelnejsimi.

Dnes je Stedry den. Den ocekavani, pohadek, stromecku a darku. Zaroven den, kdy jde moje kamaradka na potrat. Takze jakmile se pustime do priprav vecere, bude tu o jednoho hypotetickeho clovicka min. A o dva nestasne lidi vic. 

Uzijte si oslavy techto krasnych svatku a mejte se radi.

P.S.: kondomy radsi dva!

Congratulations?

Zacalo to pred necelym rokem.

Muhammet a Gülşa na zásnubách

Dozvedela jsem se, ze brachovic jsou v tom. Na to se provdala moje spoluzacka ze zakladky. Pak se objevila dalsi novinka – jina spoluzacka otehotnela. Pote prisla zprava o tom, ze bratr byvaleho pritele pocal, respektive jeho pritelkyne pocala? Vidite, ani v tom vyrazivu se nevyznam. Dalsi tehulkou se nedavno stala sestra me nejlepsi kamaradky. V zaplave gratulaci k tehotenstvi me tenkrat napadlo, ze gravidni jsou uz vsichni starsi sourozenci (ci jejich partnerky) vsech okolo.

Jaka je dnesni situace?

Vsechna miminka, s vyjimkou posledne zminene tehulky (na tu si jeste budeme muset pockat), prisla na svet drive ci pozdeji a v poradku. Vyhlasila bych to obrovskym baby-boomem v mem svete.

Dneska jsem skoukla fotky bytu, ktery si poridila kamaradka. Rozumite, to uz neni kolej, podnajem nebo pronajem, ale vlastni byt! Velikansky rozhodnuti s neuveritelnou zodpovednosti. Nicmene, pod fotkami bytecku v rekonstrukci mi facebook ukazal dalsi “velikanske rozhodnuti s neuveritelnou zodpovednosti”: kamaradi Muhhamet a Gülşa, kteří se potkali na Erasmu v Brne na jare tohoto roku, se zasnoubili.

Znamena to, ze uz jsme dospeli? Znamena to, ze ja jsem dospela? A jak se to proboha semlelo tak rychle???

Congratulations?

Muslimove Vanoce neslavi. Jezise uznavaji jako jednoho z proroku, ale jeho narozeni neslavi. Stejne tak jako jeho zmrtvychvstani, jelikoz na nej neveri. Jezis totiz ukrizovan nebyl, misto nej to schytal Jidas. A Jezis sel nejspis do nebicka. Turci znaji Vanoce jen z hollywoodskych rodinnych komedii. Datum si vsak nepamatuji. Vlastne o Vanocich nevi vubec nic.

Zasnezena Modra mesita

Cela takto zapeklita situace tedy prameni v absenci stedreho dne, koled, darku, vanocnich zvyku, cukrovi a mega drobreho jidla a piti. 

To by ale nebylo Turecko, most mezi Evropou a Arabii, aby tady nebylo polovicni reseni. Vanocni stromecek byva v obchodech a hlavne nakupnich centrech. Treba jeden krasny a asi osm metru vysoky strom je ve velmi blizkem nakupku Carefour. Darky zase vyresili tak, ze si je davaji k Novemu roku. Ale stejne, porad tu chybi ta krasna atmosfera. Samozrejme tomu neprida, ze Stedry den a Bozi hod jsou vsedni dny, kdy se chodi do prace a do skoly. 

Jake tedy budou letos moje Vanoce? 

Vzala jsem si na 24. a 25. volno. S nejlepsim pastikarem Pepikem mame v planu udelat fenomenalni bramborovy salat a snad klapne prijemna tradicni vecere se zbytkem Cechu. Po te si s Talgim dame darecky a pustime nejakou vanocni pohadku, ke ktere existuji anglicke titulky. Mame v planu i druhou stedrovecerni veceri, a to s rodinkou a vsemi teto-sousedkami. Tam se atmosfera asi naprosto vytrati, jelikoz tomu vubec nerozumi. Na druhou stranu je to rodina, tak jakypak copak. 

Chybi mi tu svaracek, vanocni trhy, vanocni besidka ve Slapanicich, svicky ze vceliho vosku, vune jehlici, vanilkovych rohlicku a chybi mi i vselijake vanocni dobroty. Ozelim ale narvane obchody, stres z nakupovani darku, vyprodane balici papiry, kila pribrana prave v dusledku vanoc, odklizeni stromecku a sesti-tydenni proces vysavani jehlici z nejneuveritelnejsich mist. 

Mam tady sve milovane a blizke, kapra i bramborovy salat. Co vic si prat?

Predvanocni pohodu a krasne Vanoce vsem!