Congratulations?

Muslimove Vanoce neslavi. Jezise uznavaji jako jednoho z proroku, ale jeho narozeni neslavi. Stejne tak jako jeho zmrtvychvstani, jelikoz na nej neveri. Jezis totiz ukrizovan nebyl, misto nej to schytal Jidas. A Jezis sel nejspis do nebicka. Turci znaji Vanoce jen z hollywoodskych rodinnych komedii. Datum si vsak nepamatuji. Vlastne o Vanocich nevi vubec nic.

Zasnezena Modra mesita

Cela takto zapeklita situace tedy prameni v absenci stedreho dne, koled, darku, vanocnich zvyku, cukrovi a mega drobreho jidla a piti. 

To by ale nebylo Turecko, most mezi Evropou a Arabii, aby tady nebylo polovicni reseni. Vanocni stromecek byva v obchodech a hlavne nakupnich centrech. Treba jeden krasny a asi osm metru vysoky strom je ve velmi blizkem nakupku Carefour. Darky zase vyresili tak, ze si je davaji k Novemu roku. Ale stejne, porad tu chybi ta krasna atmosfera. Samozrejme tomu neprida, ze Stedry den a Bozi hod jsou vsedni dny, kdy se chodi do prace a do skoly. 

Jake tedy budou letos moje Vanoce? 

Vzala jsem si na 24. a 25. volno. S nejlepsim pastikarem Pepikem mame v planu udelat fenomenalni bramborovy salat a snad klapne prijemna tradicni vecere se zbytkem Cechu. Po te si s Talgim dame darecky a pustime nejakou vanocni pohadku, ke ktere existuji anglicke titulky. Mame v planu i druhou stedrovecerni veceri, a to s rodinkou a vsemi teto-sousedkami. Tam se atmosfera asi naprosto vytrati, jelikoz tomu vubec nerozumi. Na druhou stranu je to rodina, tak jakypak copak. 

Chybi mi tu svaracek, vanocni trhy, vanocni besidka ve Slapanicich, svicky ze vceliho vosku, vune jehlici, vanilkovych rohlicku a chybi mi i vselijake vanocni dobroty. Ozelim ale narvane obchody, stres z nakupovani darku, vyprodane balici papiry, kila pribrana prave v dusledku vanoc, odklizeni stromecku a sesti-tydenni proces vysavani jehlici z nejneuveritelnejsich mist. 

Mam tady sve milovane a blizke, kapra i bramborovy salat. Co vic si prat?

Predvanocni pohodu a krasne Vanoce vsem!

Dolmus

Kazde rano, kdyz nasedam do dolmuse a mirim do jazykovky, si rikam, ze o tomhle uz proste musim napsat. A kazde odpoledne, kdyz me muj student vozi domu svym super farem, na to zapomenu. Ale dnes je to jinak, nezapomnela jsem!

V Turecku, zemi kde vladne chaos, relativne existuje MHD. Jezdi tu metro, autobusy, nekdy i tramvaje, ale hlavne dolmuse. 

Turecky dolmus

Dolmus je takovy autobus pro asi patnact lidi, ktery ma plus-minus vytycenou trasu. Tuto trasu se zrejme dozvite z ceduli, jez jsou poveseny za sklem. Pro me je to stale zahadou, ackoli jsou totiz vsechny cedule stejne, alespon jednou tydne jede dolmus uplne jinou trasou. Moje cilova zastavka dolmuse je stanice metra. Mimochodem je to konecna. Clovek by si pomyslel, ze je to takovy dopravni uzel v tech nasich koncinach. A ono ejhle. Ne kazdy den se mi podari dostat az k metru. 

Dolmus vam zastavi, kdy si reknete. Pokud jste ale cizinec, muze to byt problem. Ja uz mam frazicky nacvicene, stejne se ale bojim je pouzivat, aby nahodou nekdo neodhalil, ze jsem cizinka a nevejral.
V dolmusich se plati cash. Zadne listky, karty atd. Napriklad ze studentskeho mestecka do kampusu stoji svezeni jednu liru. Muzete ji dat rovnou ridici, anebo poslat po ostatnich spolucestujicich. Bat se nemusite, mince vzdy doputuji k ridici a drobne nazpet zase k vam.

Ridici dolmusu jsou vzdy muzi, ale multi-tasking ovladaji natolik dobre, az je podezrivam, ze jsou to prevlecene zeny. Takovy ridic dolmuse nejen ze ridi, on take vybira penize, posloucha radio, telefonuje, bavi se se spolujezdcem, pocita penize... Nekdy je ta situace natolik tragikomicka, ze nevim, jestli se mam smat nebo brecet. Tak treba jednou jsem nastoupila do dolmuse, ktery cekal az se naplni, ze teprve pak pojede. Prisla jsem k ridici, kolikpak ze to stoji expres az do Görükle. Pan ridic se na me podival a odpovedel. Ja bych se na nej take rada podivala, ale nevedela jsem kam, kazde oko totiz mirilo do uplne jinaciho smeru. Jak takovy pan mohl zistat ridicak na osobak, ne-li na dolmus? 

Jindy pak dolmusovy ridici vypadaji jako skreti, jelikoz pri rizeni pocitaji penize, takze volant ovladaji lokty a prerazuje jim spolujezdec. U toho mivaji jeste hlavu naklonenou k jednomu rameni a mezi takovymto uchem a ramenem mivaji telefon a neco do nej huci. Mela bych take poznamenat, ze dolmus nema posilovac rizeni.

Ridici dolmusu byvaji ostri hosi. Dohlizeji na to, aby nekdo nahodou neobsadil dve mista jednim zadkem. Pokud se jim zda cekani na zelenou dlouhe, zacnou troubit na auta pred nim, aby se teda uz konecne rozjela, ackoli je stale cervena. Ostri hosi totiz pravidla silnicniho provozu nerespektuji. 

Dolmuse jsou vsecko stejne stare plechovky z malymi sedackami po dvou, na druhe strane s lavici po cele delce. Dolmus je velmi hlasity a smrdi tak, jak si predstavuji, ze smrdi opici hovinko.

Co naplat? Pokud me dolmus doveze aspon zhruba tam, kam potrebuji, trochu bezpeci, pohodli, nervu a cichovych bunek ozelim. 

Pro ctenare, jez vladnou anglictinou. Nevladnouci muzou koukat na obrazky :D

Velka rodina

Erasmus je jedna velka rodina. Pokud jste kdy prozili Erasmus, jste schopni vnimat jine erasmacke pribehy mnohem intenzivneji, ikdyz byly prozity v jine zemi, ci na jinem kontinente. Zit a studovat v zahranici je obrovska vyzva, prinasejici s sebou  kulturni sok a pocit naproste beznadeje z nekoncicich byrokratickych procesu, ale je to take skola zivota, skvele dobrodruzstvi, novi pratele, nova rodina. 

My erasmaci jsme jedna velka rodina. A nezalezi na tom, jestli jsme ve Spanelsku, Kanade, Skandinavii, stredni Evrope ci na Blizkem vychode. Mame spolecne zazitky, styl zivota a chut objevovat neco noveho. Porozumeli jsme nasi hostujici zemi a naucili se zit v mezinarodnim kolektivu.

Jsou nas tisice a tisice. Navzajem se nezname. Presto jsme jako rodina. 

Minuly tyden odesel jeden z nas. Nathan, Jednadvacetilety kluk z Belgie, ktery vyjel na Erasmus do Istanbulu, zemrel v patek v noci pri dopravni nehode, kdyz se vracel z party s prateli.

Nathan nebyl cizi, byl jednim z nas. Uprimnou soustrast.

Pomoooc, deti se zblaznily!

Znate ten pocit, kdy je vam bidne, chcete se tak akorat zakutat do perin a nikoho nevidet? Ale do prace musite. Tak jako ja. Jenze narozdil od mnohych me v praci neceka stos papiru a databaze. Ceka me tam asi deset deticek. A prave v takovych tech spatnych dnech jsou "me" deti bud tou posledni kapkou, nebo absolutni terapii. Dnes jsem mela to stesti, ze se postaraly o moji terapii. Jeste sladsi a zlobivejsi nez obvykle. Po dvou hodinach mame kratickou prestavku na obed. Par rodicu, kteri deti doprovazi, nachysta obed. Dnes to byla domaci pizza a ja se na jeden kousek pripojila. Po dvou soustech me zacala brutalne palit pusa. Bud papricka nebo "salam" pekelne palil. Abych se toho zbavila, spotrebovala jsem cele broskvove piticko. A vedle me se culil chlapecek a chlubil se, ze uz snedl pet kousku! Pet kousku tehle pizzy se rovna extrakci chutovych bunek.

 Behem treti (a posledni) hodiny jsem jim poustela Support Lesbiens, jakozto v ramci hudebni edukace. A samotnou me prekvapilo, jak moc se jim to libilo! Prcci tancovali, priste to musit natocit! Jeden chlapecek tancil jako brisni tanecnice. No umite si predstavit zhruba sestiletou brisni tanecnici s pindikem, ve skolni uniforme, tancici na Supporty? 

A to nebylo vsechno! Mala Miray, sestileta roztomila holcicka, se me uprostred krasne Bet My Soul zeptala, jestli bych mohla pustit Gangnam Style. To me rozstrelilo. 

Nahle jsem pochopila vsechny, co po detech touzi, a zaroven i vsechny ty, kteri o tom nechteji ani slyset. Deti jsou plne prekvapeni a to ne kazda povaha snese;)

Dvoji zivot

Vedu dvoji zivot.

Nemyslim tim jeden zivot verejny a jeden tajny. Myslim tim zivot plny rozdilu, opaku, paradoxu.

Zacina to rano - a uplnymi malickostmi. Vymenim pyzamo ve stylu "cim vice puntiku, barev, mickey mouse, kocek, a cehokoli infantilniho - tim lip" za sukni, kosili, dobre strizene sako a boty na podpatku. Dopoledne ucim male deti, hrajeme si na slony, opice, hady a kocky. Odpoledne ucim dospele a ja hraju si na to, ze mi jsou sympaticti a jejich pribehy, nazory a problemy me zajimaji. 

Casto se tam take setkavam s pojmem, jez Turci hojne pouzivaji. Prelozila bych jej asi jako "minutku prosim". Mne ale zivot v jine casove dimenzi dohani k silenstvi, jelikoz tady se rekne jedna minuta, ale v prumeru je to asi sedm minut. Nedavno mi moje chaoticka nadrizena vzkazala, at na ni pockam pet minut. Po dvaceti minutach jsem odesla. Po dalsich deseti nebo patnacti minutach mi vola, kde jsem, ze se musim vratit na jednani. Tak ja nevim, pro me ma jedna minuta jen 60 sekund a pet minut je opravdu jen pet minut. Jakozto tolerani Ceska dodrzuji akademickou ctvrt hodinku, ale vic uz po me nikdo nemuze chtit.

 Po praci obycejne mirim domu. Ale domovy mam dva. Jeden v Demirci, kde bydlime v krasnem velkem byte, vedeme typicky rodinny zivot, odpoledne ci vecery travime se sousedy a je nam tak moc dobre. Druhy domov mam v Gorukle, studentskem mestecku - cili zivot je to ryze studentsky. Bydlim v malinkatem bytecku s Turkyni, abych se naucila jazyk a byla trochu ve stredu deni. Volny cas travime s prateli v nasi oblibene kavarne, kde potkavame jeste vice lidi podobneho razeni. Casto vynechame kavarnu a navstevujeme se v nasich bytech. Zivot v Gorukle je bez lidi okolo nesnesitelne nudny, jelikoz tam neni absolutne nic.

Jelikoz mam dva domovy, mam i dve skrine, dva zubni kartacky, dve chude sady obleceni, dva parfemy i dva ruzne domaci mazlicky. V Demirci mame kocoura Pamuka, s nimz jsem odmitla jakoukoli interakci, jelikoz je to stvoreni, jez lidi pouze vyuziva. Kdyz je zrovna nepotrebuje, dokaze jim to dat pekne (krvave) na jevo. V Gorukle je to o poznani lepsi - mame pejska, irskou terieri slecnu Heru. Je to pes na mazleni, hrani a muzete si jej splest s polstarem. Na druhou stranu kazdodenni venceni je neco otresneho, protoze Hera je asi to nejpomalejsi zvire na svete, jen vsecko ocuchava a obcas popojde.

Mam take dvoji pratele; ceske a ty turecke. Cesti pratele v Cesku nevi, o co tu jde, protoze to se neda vysvetlit, jen zazit. Cesti kamaradi v Turecku zase ziji typicky erasmacky zivot, takze pred rokem bychom si byli urcite blizsi. Pak mam turecke pratele. Holky, ktere se tak nejak vetsinou stykaji zase s holkama. Radi se mezi ne moje spolubydlici a jeji kamaradky, a Talgarovy spolu-erasmacky a jejich kamaradky. Jejich spolecnost je skvela, ale musim se hlidat, vsechno pred nimi rikat nemuzu a diskuze "o vsem" je vyloucena. Vsechny jsou panny, nebo to alespon tvrdi, ci se nevyjadruji. Tema o sexu jsou tedy u kafe s holkama vyloucena. Proto tu mam i kamarady. Napriklad meho draheho Ekinka, jez me zasobuje pribehy o falesnych pannach, jejichz pannenstvi je neprimo umerne tomu, jake auto jejich pritel (ci nahodny muz) ma. Viz, http://moni-v-turecku.blogspot.com/2012/09/relativita-panenstvi.html. S Ekinkem se da rozebrat jakekoli tema. Tabu neexistuje. Zbytek tureckych kamaradu pochazi od Talgara. Tam se take da nejake to tema nakousnout, ale uz ne tak otevrene. Panove se totiz kroti, kdyz jsem s nimi. Jeste si holt nezvykli, ze nejsem Turkyne.

Muj dvoji zivot konci v noci. Zdaji se mi sny, ve kterych se nerozlisuje, v ktere zemi jsem, nebo jakym jazykem zrovna mluvim. To je ten pravy odpocinek...

Zacala zima

Bursa v zime

Po prekrasnem podzimu plnem slunce a teplot okolo 25 stupnu prisla zima. Turecka zima. Neni tak chladna jako ta ceska, ale leze az do morku kosti. Bursa lezi u more, proto je tu vsudypritomna vlhkost. To je pak cloveku mnohem chladneji.

Bursa za deste

Teploty se tu v lıstopadu pohybuji pres den okolo 15 stupnu, v noci okolo 8. Ale prsi. A vite vy, co to v Turecku znamena? 

Hned dve veci:  

Lyzovacka na Uludagu

1. Promacene boty - kvuli absenci odtoku vody a kanalu

2. Spinave boty - kvuli obcasne absenci chodniku a silnic. K te dochazi prevazne ve ctvrtich, ktere jsou nove, vystavba tam zacala treba pred dvema lety a je stale v procesu. Napriklad Görükle, studentske mestecko u univerzity, ktere se stalo stavenistem. Nebo ctvrt Demirci, kde byly prvni domy postaveny pred 2 lety ale teprve pred nekolika tydny byl polozen asfalt. Vysledkem jsou tak strasne zaneradene boty, ze po chvili rezignujete na jejich cisteni a chodite jako prasatka.

Loni jsem to vyresila salamounsky a koupila si nepromokave a snadno omyvatelne boty. Letos se vybudovalo par chodniku i silnic - blatem se uz vetsinou nebrodim a tak jsem si mohla dovolit poridit boty hure omyvatelne, za to ale stale nepromokave. 

Doufam, ze se letos dockam snehu. Tedy myslim jako ve meste. Loni napadl zrovna den po te, co jsem odjela do Ceska. A kdyby se letos nepostestilo ve meste, urcite vyrazim na horu Uludag (2 543 m.n.m.), kde je snih uz davno. No a kdyz uz tam budu, tak si rovnou zalyzuju :)

Zasnezena Unıverzita Uludag 

Statistika veda je, ma vsak cenne udaje...

Jiz par tydnu pracuji na clanku Expat. Nez ho dokoncim a publikuji, chtela bych dokoncit nasledujici clanek.

Omezenost, populismus, kriklounstvi a masova media jsem tu nakousla v clanku Zivot s Turkem http://moni-v-turecku.blogspot.com/2012/10/zivot-s-turkem.html. 

Dalsim prikladem onoho kriklounstvi je "Ne vsichni muslimove jsou teroriste, ale vsichni teroriste jsou muslimove." Take jste to slyseli? Neni divu. Je to klise. 

Jak si predstavite teroristu? Neni to nahodou zasatkovany Arab s plnovousem? Nezalezi, jestli bojuje proti okupaci sve zeme, za sekularizaci, sireni islamu ci proti "zlemu" Zapadu. Takove detaily se prece neresi.

Myslite si, ze pred takovymi patnacti lety byste si ho predstavili stejne?

V roce 2010 byla vypracovana Europolem zprava o stavu a vyvoji terorizmu, z niz vyplyva, ze  99,6% teroristickych utoku v Evrope bylo spachano nemuslimy. Nejcastejsi jsou utoky separatisticke, a to ve Francii a Spanelsku.

Katalansky boj za autonomii

ETA - ozbrojena baskicka separatisticka a teroristicka organizace

Separatismus v Belgii

Vzhledem k predpokladu, ze vetsina interpretu toho slavneho klise-vyroku nevylezla ani za humna, nehodlam patrat po statistikach z dalsich koutu. A pokud by to tyhle pecivaly zajimalo, at si zkusi vyhledat seznam teroristickych utoku v USA, vypracovany FBI.