Posledni tyden v roce

M. a H. pri veceri

Stedry vecer mi sednul jak hrnec na prdel. Salat (odpovednost beru radsi na sebe) byl sice jen zdanlivou napodobeninou vytecneho salatu, jaky delavala moje maminka, ci maminky mych pritelu. Kapra jsme take nesehnali (zbrusu nove restrikce pro lov sladkovodnich ryb), ale za to jsme sehnali skveleho cerstveho lososa a çüpru. Seslo se par skvelych lidi - ctyri Cesi, jeden vanocni panic (Turek, co nikdy nezazil Vanoce), ja a T. Par lahvi vina a jine opojivo. Podarilo se nam vytvorit skvelou vanocni atmosferu, snad diky H. vyzdobe. Po veceri prisel cas na darecky a pak na vsechno to kurivo a pitivo. Pamatuji s P., jak tancil a ja se pri pohledu na nej zacala dusit smichy a vyvadet jako osel. A pro me nezapomenutelna M. vodarna a F. veta "let's look a video". Kolem ctvrte hodiny ranni se nam podarilo s T. dojit domu a ani nic neztratit. Jen par veci jako mobil, tabak a pudr, jsme zapomneli.

T. v akci

V patek prisel na radu nesmirne slouho ocekavany koncert Bel Air 57, kde T. hraje na kytaru. Tesil se jak decko na novou hracku, a ja s nim. Cele se to melo odehrat v Kat3, jednom s nejlepsich klubu na live music. Ve ctyri jsme dorazili na soundcheck. Teda T. na zvukovku a ja na nakupy (Kat3 je ve tretim patre nakupka). A prekvapko, malem jsme zapomneli, ze jsme v Turecku: stage prestavovali a misto muziky jsme slyseli tak akorat vrtacky a flexky. Po nakupech stale jeste nebylo hotovo, tak jsme si dali veceri, kafe, svareny vino (moje prvni v Turecku). Nakonec se zvukovka konala asi o dve hodiny pozdeji. Domu jsme jeli na otocku se prevliknout a v jedenact uz byli kluci na podiu. T. si uzival a misty jakoby byl v transu. My ostatni jsme pobrukovali u piva ci vina a sledovali tu show. F. v nalade dokonce objednal panaka pro T. maminku, ktera sedela vedle nas. Aby neurazila, usrkla. Ale na F. asi nikdy nezapomene a bude davat tuhle story k dobru. 

Maminka, G., F. a Jägermeister

P., T., H., F. a ja

Po uzasnem a dlouhem koncerte jsme nad ranem dorazili domu. Po probuzeni /nehodlam vrdit, ze to bylo rano/ mi bylo jasne, ze vuci T. bacilum imunni jsem, ale vuci P. teda rozhodne ne. To me donutilo stravit zbytek vikendu v posteli a privedlo k dalsimu postrehu:

Na co vsechno jsem si uz zvykla

Rika se, ze clovek si dokaze zvyknout na ledaco. Ja jsem si zvykla v klubu platit za sklenicku vina 120 Kc, mluvit vyhradne anglicky (nove uz i ze spani) ci turecky. Zvykla jsem si pit spatny/slaby/prilis velky/spatne naservirovany/predrazeny/whatever espresso, osoleny jogurt naredeny vodou do pitelne konzistence, tureckou kavu a turecky caj (po kazdem jidle). Zvykla jsem si na dopravu, zpozdeni a neschopnost prime komunikace ci otevrene diskuze. Zvykla jsem si, ze nase kocka neji skoro vubec nic a lososem mu muzete mavat pred ocima a nic, a ze susenky pokladam zasadne na skrin, aby je nase fenka nesezrala jako cokoli, co ponechame v jejim dosahu.

Zvykla jsem si na otazky, proc jsem si vybrala Turecko, i na vyraz hlubokeho neznama v ocich Turku pri odpovedi na kazdodenni "Odkud jste?". 

Ale to nejvtipnejsi je, ze jsem si zvykla na typicky turecky muzsky oblicej (T. necht je vyjimkou potvrzujici pravidlo). Jak se to projevuje? Kamaradka mi poslala par fotek kamaradu (Cechu), nejakych novych objevu atd., s kym chodi na kafe nebo na squash. A mne tihle kluci prijdou vsichni do jednoho jako neopereny kurata, blondacci bez vousu, s neznymi nosanky a jemnymi rysy. Tady maji chlapi vicemene ostre rysy, vousy a velky nos. Ach ta ceska kuratka! 

V Cesku jsem si myslela, ze existuje velky nos. V Turecku se mi otevrelo docela nove siroke spektrum velkych nosu. Dlouhe, baculate, spicate, zanuhnute, atd. Jen si vybrat!

Stedry den

Prezili jsme konec sveta i predvanocni pripravy. Zapalili jsme ctyri adventni svice. Dnes je Stedry den. Poznam to ale jen podle datumu, Vanoce tu totiz nic nepripomina. Venku je asi 10 stupnu, poulicni vyzdoba zadna, vanocni pisnicky a koledy hraji tak akorat mne v hlave, stromek leda tak v nakupku a mistni si mysli, ze Vanoce jsou to same co Silvestr. 

Uz jsem se zminovala, zitra mame s Cechy veceri. Jupi. Mam pro sveho milovaneho krasne darky a nemuzu se dockat, az je rozbali. Taky turecke mame jsme vybrali uzasny darek. Ale necitim se vanocne,  nybrz pekne pod psa. 

Vybrala jsem si to, tak to mam. Ale mrzi me dalsi neucast na tradicni vanocni besidce s gymplem. Chybi mi lide, kteri se mi na dalku paradoxne stali blizsimi a nepostradatelnejsimi.

Dnes je Stedry den. Den ocekavani, pohadek, stromecku a darku. Zaroven den, kdy jde moje kamaradka na potrat. Takze jakmile se pustime do priprav vecere, bude tu o jednoho hypotetickeho clovicka min. A o dva nestasne lidi vic. 

Uzijte si oslavy techto krasnych svatku a mejte se radi.

P.S.: kondomy radsi dva!

Congratulations?

Zacalo to pred necelym rokem.

Muhammet a Gülşa na zásnubách

Dozvedela jsem se, ze brachovic jsou v tom. Na to se provdala moje spoluzacka ze zakladky. Pak se objevila dalsi novinka – jina spoluzacka otehotnela. Pote prisla zprava o tom, ze bratr byvaleho pritele pocal, respektive jeho pritelkyne pocala? Vidite, ani v tom vyrazivu se nevyznam. Dalsi tehulkou se nedavno stala sestra me nejlepsi kamaradky. V zaplave gratulaci k tehotenstvi me tenkrat napadlo, ze gravidni jsou uz vsichni starsi sourozenci (ci jejich partnerky) vsech okolo.

Jaka je dnesni situace?

Vsechna miminka, s vyjimkou posledne zminene tehulky (na tu si jeste budeme muset pockat), prisla na svet drive ci pozdeji a v poradku. Vyhlasila bych to obrovskym baby-boomem v mem svete.

Dneska jsem skoukla fotky bytu, ktery si poridila kamaradka. Rozumite, to uz neni kolej, podnajem nebo pronajem, ale vlastni byt! Velikansky rozhodnuti s neuveritelnou zodpovednosti. Nicmene, pod fotkami bytecku v rekonstrukci mi facebook ukazal dalsi “velikanske rozhodnuti s neuveritelnou zodpovednosti”: kamaradi Muhhamet a Gülşa, kteří se potkali na Erasmu v Brne na jare tohoto roku, se zasnoubili.

Znamena to, ze uz jsme dospeli? Znamena to, ze ja jsem dospela? A jak se to proboha semlelo tak rychle???

Congratulations?

Muslimove Vanoce neslavi. Jezise uznavaji jako jednoho z proroku, ale jeho narozeni neslavi. Stejne tak jako jeho zmrtvychvstani, jelikoz na nej neveri. Jezis totiz ukrizovan nebyl, misto nej to schytal Jidas. A Jezis sel nejspis do nebicka. Turci znaji Vanoce jen z hollywoodskych rodinnych komedii. Datum si vsak nepamatuji. Vlastne o Vanocich nevi vubec nic.

Zasnezena Modra mesita

Cela takto zapeklita situace tedy prameni v absenci stedreho dne, koled, darku, vanocnich zvyku, cukrovi a mega drobreho jidla a piti. 

To by ale nebylo Turecko, most mezi Evropou a Arabii, aby tady nebylo polovicni reseni. Vanocni stromecek byva v obchodech a hlavne nakupnich centrech. Treba jeden krasny a asi osm metru vysoky strom je ve velmi blizkem nakupku Carefour. Darky zase vyresili tak, ze si je davaji k Novemu roku. Ale stejne, porad tu chybi ta krasna atmosfera. Samozrejme tomu neprida, ze Stedry den a Bozi hod jsou vsedni dny, kdy se chodi do prace a do skoly. 

Jake tedy budou letos moje Vanoce? 

Vzala jsem si na 24. a 25. volno. S nejlepsim pastikarem Pepikem mame v planu udelat fenomenalni bramborovy salat a snad klapne prijemna tradicni vecere se zbytkem Cechu. Po te si s Talgim dame darecky a pustime nejakou vanocni pohadku, ke ktere existuji anglicke titulky. Mame v planu i druhou stedrovecerni veceri, a to s rodinkou a vsemi teto-sousedkami. Tam se atmosfera asi naprosto vytrati, jelikoz tomu vubec nerozumi. Na druhou stranu je to rodina, tak jakypak copak. 

Chybi mi tu svaracek, vanocni trhy, vanocni besidka ve Slapanicich, svicky ze vceliho vosku, vune jehlici, vanilkovych rohlicku a chybi mi i vselijake vanocni dobroty. Ozelim ale narvane obchody, stres z nakupovani darku, vyprodane balici papiry, kila pribrana prave v dusledku vanoc, odklizeni stromecku a sesti-tydenni proces vysavani jehlici z nejneuveritelnejsich mist. 

Mam tady sve milovane a blizke, kapra i bramborovy salat. Co vic si prat?

Predvanocni pohodu a krasne Vanoce vsem!

Dolmus

Kazde rano, kdyz nasedam do dolmuse a mirim do jazykovky, si rikam, ze o tomhle uz proste musim napsat. A kazde odpoledne, kdyz me muj student vozi domu svym super farem, na to zapomenu. Ale dnes je to jinak, nezapomnela jsem!

V Turecku, zemi kde vladne chaos, relativne existuje MHD. Jezdi tu metro, autobusy, nekdy i tramvaje, ale hlavne dolmuse. 

Turecky dolmus

Dolmus je takovy autobus pro asi patnact lidi, ktery ma plus-minus vytycenou trasu. Tuto trasu se zrejme dozvite z ceduli, jez jsou poveseny za sklem. Pro me je to stale zahadou, ackoli jsou totiz vsechny cedule stejne, alespon jednou tydne jede dolmus uplne jinou trasou. Moje cilova zastavka dolmuse je stanice metra. Mimochodem je to konecna. Clovek by si pomyslel, ze je to takovy dopravni uzel v tech nasich koncinach. A ono ejhle. Ne kazdy den se mi podari dostat az k metru. 

Dolmus vam zastavi, kdy si reknete. Pokud jste ale cizinec, muze to byt problem. Ja uz mam frazicky nacvicene, stejne se ale bojim je pouzivat, aby nahodou nekdo neodhalil, ze jsem cizinka a nevejral.
V dolmusich se plati cash. Zadne listky, karty atd. Napriklad ze studentskeho mestecka do kampusu stoji svezeni jednu liru. Muzete ji dat rovnou ridici, anebo poslat po ostatnich spolucestujicich. Bat se nemusite, mince vzdy doputuji k ridici a drobne nazpet zase k vam.

Ridici dolmusu jsou vzdy muzi, ale multi-tasking ovladaji natolik dobre, az je podezrivam, ze jsou to prevlecene zeny. Takovy ridic dolmuse nejen ze ridi, on take vybira penize, posloucha radio, telefonuje, bavi se se spolujezdcem, pocita penize... Nekdy je ta situace natolik tragikomicka, ze nevim, jestli se mam smat nebo brecet. Tak treba jednou jsem nastoupila do dolmuse, ktery cekal az se naplni, ze teprve pak pojede. Prisla jsem k ridici, kolikpak ze to stoji expres az do Görükle. Pan ridic se na me podival a odpovedel. Ja bych se na nej take rada podivala, ale nevedela jsem kam, kazde oko totiz mirilo do uplne jinaciho smeru. Jak takovy pan mohl zistat ridicak na osobak, ne-li na dolmus? 

Jindy pak dolmusovy ridici vypadaji jako skreti, jelikoz pri rizeni pocitaji penize, takze volant ovladaji lokty a prerazuje jim spolujezdec. U toho mivaji jeste hlavu naklonenou k jednomu rameni a mezi takovymto uchem a ramenem mivaji telefon a neco do nej huci. Mela bych take poznamenat, ze dolmus nema posilovac rizeni.

Ridici dolmusu byvaji ostri hosi. Dohlizeji na to, aby nekdo nahodou neobsadil dve mista jednim zadkem. Pokud se jim zda cekani na zelenou dlouhe, zacnou troubit na auta pred nim, aby se teda uz konecne rozjela, ackoli je stale cervena. Ostri hosi totiz pravidla silnicniho provozu nerespektuji. 

Dolmuse jsou vsecko stejne stare plechovky z malymi sedackami po dvou, na druhe strane s lavici po cele delce. Dolmus je velmi hlasity a smrdi tak, jak si predstavuji, ze smrdi opici hovinko.

Co naplat? Pokud me dolmus doveze aspon zhruba tam, kam potrebuji, trochu bezpeci, pohodli, nervu a cichovych bunek ozelim. 

Pro ctenare, jez vladnou anglictinou. Nevladnouci muzou koukat na obrazky :D

Velka rodina

Erasmus je jedna velka rodina. Pokud jste kdy prozili Erasmus, jste schopni vnimat jine erasmacke pribehy mnohem intenzivneji, ikdyz byly prozity v jine zemi, ci na jinem kontinente. Zit a studovat v zahranici je obrovska vyzva, prinasejici s sebou  kulturni sok a pocit naproste beznadeje z nekoncicich byrokratickych procesu, ale je to take skola zivota, skvele dobrodruzstvi, novi pratele, nova rodina. 

My erasmaci jsme jedna velka rodina. A nezalezi na tom, jestli jsme ve Spanelsku, Kanade, Skandinavii, stredni Evrope ci na Blizkem vychode. Mame spolecne zazitky, styl zivota a chut objevovat neco noveho. Porozumeli jsme nasi hostujici zemi a naucili se zit v mezinarodnim kolektivu.

Jsou nas tisice a tisice. Navzajem se nezname. Presto jsme jako rodina. 

Minuly tyden odesel jeden z nas. Nathan, Jednadvacetilety kluk z Belgie, ktery vyjel na Erasmus do Istanbulu, zemrel v patek v noci pri dopravni nehode, kdyz se vracel z party s prateli.

Nathan nebyl cizi, byl jednim z nas. Uprimnou soustrast.