neděle 2. září 2012

Na sklenicku

Neni sklenka jako sklenka...

Vzpominam na brnenske hospudky, k veceru plne lidi sedicich u piva. Vzpominam na brnenske vinarny, k veceru plne lidi usrkavajicich vino.
My tu vecery travime sedic v 'kavarne' ci 'cajove zahrade', popijejic caj. Kazdy den. Neskutecna predstava pro typicke ceske milovniky piva.
Proc tomu tak je? Je to jednoduche, koran alkohol (mimochodem toto slovo pochazi z arabstiny al-k uh l) zakazuje.

Tady je videt spotreba alkoholu ve svete. Nejvyssi spotreba alkoholu je oznacena fialovou. Fialova je Evropa a Rusko. A Cesi tomu tak nejak se svymi 16 litry na osobu rocne vladnou (vice se pije uz jen v Moldavii).  Zelene oznacene zeme prezentuji zeme s konzumaci mensi nez 2,5 litru alkoholu na osobu rocne. Ktere ze ty zeme jsou tedy 'zelene'? Severni Afrika, Blizky i Dalny vychod... Pominu-li Japonsko a pak dalsich vyjimek, co maji tyto zeme spolecneho? Islam. Muslimove zkratka nepiji.

Ne vsak ti turecti: Turecko je na mapce modre, vypije se tu asi 3,5 litru alkoholu na osobu. Turci jsou vzdy neco na pul, ci mezi. Mezi Evropou a islamskym svetem.

Oproti Cesku je tu konzumace alkoholu asi petinova. A to si v Turecku vynahrazuji cajem. Pije se cerny, ze sklenicky (dle barvy a zakaleni se pozna kvalita) a obvykle se sladi. Minimalne trem cajum denne se tu nevyhnete. Nejtypictejsi je asi pri snidani a pak po kazdem jidle. Vsude vas tu vitaji cajem - pratele, rodina, nadrizeni, podrizeni, spolupracovnici, prodavaci... Po jidle v restauraci se caj serviruje zdarma.
Kultura caje v Cesku? Rano zalit pytlik horkou vodou a jde se. Na druhou stranu i dostatek velmi kvalitnich sypanych caju a cajoven s exotickym sortimentem a vzdelanou obsluhou. A jaka je spotreba caje v zemi, kde narodnim pitim rozhodne neni? Ctvrt kila. Evropsky prumer pul kila, zrejme vytazeny konzumaci Anglie. Kdezto v Turecku se vypije 3 kila caje rocne na osobu. To je asi 1250 sklenicek caje rocne, tri a pul skenicky denne. Tomu ja rikam cajova kultura.

Tak co, kdy zajdeme na sklenicku?

sobota 1. září 2012

Homesick

Zivot v zahranici vas nauci milovat vasi zemi. 
Jednoduse pravdive.

Clovek se musi podivat jinam, aby mohl byt vlastencem, patriotem ci narodovcem. Musi porovnavat. Pak uvidi dobre i zle.

Mne chybi mimo jine jedna barva. Jedna se takovou tu krasne cerstve-zelenou. Louky, lesy, aleje, zahradky, vinice i mestske parciky a travniky. Zelenaji se.
Tady je vsecko suche, nektere listnace uz dokonce zacinaji zloutnout, ikdyz podle kalendare na to maji jeste dost casu. Je totiz sucho, kazdorocni letni sucho. Ne pro Turky, ale pro me. Leto mam spojene s letnimi bourkami a letnimi tabory, kde jsme se prali o posledni par suchych ponozek. To se tady nemuze stat. Za posledni dva mesice tady prselo dvakrat na deset minut. A tak si tu nedelame starosti se zahradnim nabytkem, tak jako vy v Cesku. Dest? Rosa? Ne, jen slunce. Koberce a pohovky na balkonech a terasach? Kazdy to tak ma. Proc ne. Ale to pohodli mi nemuze vynahradit tu zelenou, krasnou cerstvou zelenou.