Znate ten pocit, kdy je vam bidne, chcete se tak akorat zakutat do perin a nikoho nevidet? Ale do prace musite. Tak jako ja. Jenze narozdil od mnohych me v praci neceka stos papiru a databaze. Ceka me tam asi deset deticek. A prave v takovych tech spatnych dnech jsou "me" deti bud tou posledni kapkou, nebo absolutni terapii. Dnes jsem mela to stesti, ze se postaraly o moji terapii. Jeste sladsi a zlobivejsi nez obvykle. Po dvou hodinach mame kratickou prestavku na obed. Par rodicu, kteri deti doprovazi, nachysta obed. Dnes to byla domaci pizza a ja se na jeden kousek pripojila. Po dvou soustech me zacala brutalne palit pusa. Bud papricka nebo "salam" pekelne palil. Abych se toho zbavila, spotrebovala jsem cele broskvove piticko. A vedle me se culil chlapecek a chlubil se, ze uz snedl pet kousku! Pet kousku tehle pizzy se rovna extrakci chutovych bunek.
Behem treti (a posledni) hodiny jsem jim poustela Support Lesbiens, jakozto v ramci hudebni edukace. A samotnou me prekvapilo, jak moc se jim to libilo! Prcci tancovali, priste to musit natocit! Jeden chlapecek tancil jako brisni tanecnice. No umite si predstavit zhruba sestiletou brisni tanecnici s pindikem, ve skolni uniforme, tancici na Supporty?
A to nebylo vsechno! Mala Miray, sestileta roztomila holcicka, se me uprostred krasne Bet My Soul zeptala, jestli bych mohla pustit Gangnam Style. To me rozstrelilo.
Nahle jsem pochopila vsechny, co po detech touzi, a zaroven i vsechny ty, kteri o tom nechteji ani slyset. Deti jsou plne prekvapeni a to ne kazda povaha snese;)
A jakou práci tam vůbec děláš? Učíš turecké děti???
OdpovědětVymazat