Moje slavnosti deště

Když jsem v Turecku trávila první léto, dusila mě neskutečná vlhkost vzduchu a horko. Teploty v Burse se pohybují okolo 35-37 stupňů. Nezní to jako moc, že? Ale když teploty v noci nespadnou pod 28 stupňů, nevyspíte se. Tenkrát to první léto jsem se pořád turecké mámy ptala, kdy bude pršet, vycházejíc ze zkušeností z Česka, kdy přijde bouřka a aspoň na pár dní se ochladí. Máma na mě vždy vrhla zmatený pohled. Když pochopila, že to myslím vážně, prohlásila, že koncem září přece. A mně vyhrkly slzy. Byla půlka června, já tu noc propotila dvě trička, přes den šla třikrát do sprchy a nevycházela z domu. Do září daleko.

O dva roky později jsem léto strávila v práci, bez dovolené. Veřte mi, bylo to úžasné. Klimatizace je v dobrých rukou dobrým sluhou.

Letos jsem při své každoroční dovolené v Česku měla štěstí na chladné a deštivé počasí. Užívala jsem si to neskutečně. V dubnu jsem totiž dostala famózní trenčkot a byla nešťastná, že s nošením budu muset počkat až do listopadu. Skvěle se mi v půlce července hodil.
Jenže po návratu do Turecka zase začaly bezesné noci a o tom, že od minulého týdne jsem zase v práci, kde se na mě lepí děti, ani začínat nechci.

Dnes je však krásných 22 stupňů a prší. Sedím na balkóně, usrkávám čaje, užívám si to a chci se s vámi o to podělit. Někdo hledá naději v tom, že ráno zase vyjde slunce, nebo že se mračna rozplynou a sluníčko se ukáže ve vší síle. Já však vidím naději jen při západu slunce nebo když je zataženo. Když prší, tiše ale intenzivně slavím. Pojďte slavit se mnou!