Moni v Turecku: Jak jsem se stěhovala

Přišel čas na stěhování. Opět a zase. Tentokrát na delší dobu, s milým.

Před časem jsem ztratila přehled, kolikrát jsem se vlastně stěhovala. Moje druhé jméno je nomád. Jsem profík v rychlém balení celého bytu, podvědomě schovávám igelitové tašky a sáčky, krabice a noviny, protože se přece budou hodit při stěhování, že jo. Izolepa a popisovač (lihovka) jsou moji nejlepší přátelé. Stokilová lednice moje noční můra. Co se týče stěhování, zažila jsem už všelicos, ale abychom v Turecku odstěhovali veškerý náš majetek Škodou Felicií (pickup) naloženou na tři patra, s prošlou technickou, to byla novinka.


Lepší foto bohužel nemám, zapojte trochu fantazie ;)

A kam že jsme se to vlastně stěhovali?

Zůstali jsme v Burse. Chtěli jsme bydlet v moderní čtvrti, kde žijí nekonzervativní lidé, kde bych se cítila pohodlně a nikdo na mě necivěl. První volbou byl Beşevler, asi patnáct let stará rezidenční oblast v blízkosti metra. Na první pohled super nápad. Na druhý tolik ne. Všeobecně se v Turecku staví velké byty, 4+1. My jsme chtěli něco menšího, ale to v klasické residenční čtvrti neseženete. Nebo jsou ceny úplně stejné jako za čtyřpokojáč. Obešli jsme i pár realitek, ale vesměs se stejným výsledkem: "malé byty nemáme v nabídce", nebo: "jaký je váš rodinný stav? kdy se budete brát? naši klienty to zajímá... co děláte? pracujete? ne? ano? kde?". To je něco na mě. Procvičila jsem si po dlouhé době třískání dveřmi při odchodu. Nesnáším miliony otázek, nesnáším zvědavce. Nesnáším vtíravé dotazy.

Nakonec jsme se rozhodli pro čtvrť, která není blízko metra, ani centra, a není tak "fancy" jako třeba Beşevler. Ale nikdo tam na mě neciví, můžu si chodit kam chci, kdy chci a jak chci, nájemné je směšné a byty nejsou velké. Všude jsou chodníky, zahrady, parky a hřiště. Ani ne padesát metrů od domu je naše oblíbená kavárna s výbornou kávou, netureckou hudbou, zahrádkou, krásným výhledem (v noci máte pocit, že jste u moře) a super ťuchňacím kocourem.

Kavárenský kocour, kterému říkáme Zub, protože to je momentálně nejoblíbenější české slovo měho milého. Mimochodem, vánočnímu cukroví říká "ježíšek zub"

Máme to sice daleko do centra, a já do práce (z konečné metra na konečnou), ale okolí je nádherné a lidé vážně zlatí.

Celá tato čtvrť vznikla (nebo se rozrostla) asi před 25 lety, kdy z Bulharska odešli (nevím, jestli je "odešli" zrovna správný výraz - nejsem expert na tuto problematiku) bulharští Turci. Turecká vláda tady pro ně vystavěla malé byty, a levně je prodala, neb většina z nich přišla s holou zadnicí. Starší generace těchto imigrantů i dnes mluví s přízvukem a všudy přítomným "bee": "Arti bee, cigara versene bee". Skoro všichni mají dvojí občanství a dva pasy, což jim umožňuje vstup do Schengenu jak se jim zlíbí, za to Turci (jakože Turci ne-imigranti) musí projít všemi peripetiemi spojenými s vyřizováním víz. Navíc se tu dají v neděli na trhu koupit uzeniny s vepřovým a i vepřové samotné není problém. Ne, že bych byla fanoušek, ale mám po krk typické turecké reakce na vepřové "fůůůj", "yuck", "bleee". A když si tu večer na lavičce v parku otevřete pivo, nikdo ani necekne. Dokonce tu tak trochu ignorují nový zákon o zákazu prodeje alkoholu po 22. hodině. Pivo nepiju a alkohol piju velmi zřídka, ale mám rada možnost volby - kdy a kde pít.