Trochu jina turecka dovolena

Vsichni znaji dovolene v Antalyi, Bodrumu, Side, Alanyi apod. Kleopatrinu plaz, hotelove komplexy, turisticke ceny, mistni nahanece z vychodu a vsude mraky suvenyru...

Chtela jsem podniknout trosku jinou dovolenou. Moje dovolena snu (s batohem po pobrezi Cerneho more) to sice nebyla, nicmene balzam pro dusi ano. Dukazem necht je i to, ze jsem vydrzela tyden 'uzamcena' v nasi male zatoce.

Erdek lezi na malem poloostrove v Marmarskem mori jihozapadne od Istanbulu. Je to male mesto s obchody, restauracemi, hotely a letnimi domy. Kousek dal lezi Ocaklar, popularni vesnicka pro letni radovanky. Kdyz se vydate severne napric poloostrovem a pak vychodne po pobrezi, dorazite do Ormanlı. Tato mala vesnicka je ohranice ze severu pobrezim a z ostatnich svetovych stran horami. Byvala drive reckou osadou o ctyrech kamennych domcich. Rekove tu obdelavali policka a na upati kopcu a hor zasadili stovky olivovniku a ovocnych stromu. Pak prisla vymena obyvatel: Rekove odesli, z recke casti prisli Turci a usadili se tu. Sady a olivove haje na upatich nechali zpustnout a dal obdelavali jen policka a zahrady. Proto jsou hory v okoli plne ovocnych stromu a oliv. Postupem casu domky a obyvatele pribyvali. Dnes tu najdete na pobrezi par skromnych penzionu, jednu rybi restauraci, malou mesitu, pak obchudku a samozrejme par 'kavarnicek', ktere serviruji caj, tureckou kavu, limonadu a toasty.

Cajova zahrada 'more'

Hlavni ulice

Pozustatky po Recich

Do Ormanlı jezdi lide prevazne z Istanbulu a Bursy. Jezdi sem kvuli cistemu mori a klidu. Cizince tu nepotkate, o teto vesnicce nevi. Je to misto, kam sami Turci jezdi na dovolenou. Je to autenticke. Je to raj.

Co byste si s sebou vzali na pusty ostrov? Ja uz od mala tvrdila, ze knihy. Na tyden do Ormanlı jsem tedy zabalila knihy, opalovaci kremy, plavky a bryle na potapeni. 

Cele dny jsme lezeli na plazi, uzivali more (jednou jako rybnik, pak zase velke vlny), v kavarne hrali tavlu (slovnik tvrdi, ze jsou to vrhcaby), od mistnich kupovali cerstvou zeleninu a varili.

Obcasna spolecnost na plazi

Neslo smat se jen v duchu!

Na nakupu

Ubytovani (v jiz zminenych penzionech) bylo velmi skromne. Ale pro ucely dovolene u more bohate stacilo.

Koupelna

Urcite bych se jeste mela zminit o dvou vyletech. Jeden jsme si udelali do Erdeku. Prochazeli jsme se po meste, pili caj, jedli ryby na lodi a hrali tavlu. Bylo tam krasne a rusno...

Zad lodi

Na druhy vylet jsme se vydali k vodopadu. Moc jsme nestihali, za chvili se melo stmivat, ale po ceste jsme stopli mistniho stryce na traktoru, usadlili jsme se ve vlecce a vystoupili asi az sto metru pred vodopadem.

Taxi k vodopadu

Nezda se, ale zadny prcek to neni!

Raj

Tyden ubehl jako voda. Prvni den jsem myslela, ze do tri dnu se ukousu nudou. Temer panenska zatoka me dostala a donutila uzit si bez signalu, internetu, televize, novin... Jen sumeni more, slunicko, dobre knizky, mili a vreli lide, mistni jidlo...

Jak rozhodně NEcestovat

Od unora jsem nepsala. Vlastne ano, psala, ale ne blog. Potrebovala jsem dokoncit studium, tzn. napsat bakalarku a odstatnicovat, coz si zadalo pauzu od blogu.

Ale jsem zpatky!

Sest tydnu jsem pobyvala v Cesku. V Brne, na Boskovicku, na Vltave, v Damboricich, v Praze. Mise splnena, bylo na case se vratit domu. Ale jak? V sezone stoji letenky kolem 300 Euro a ja si chtela z Brna odvezt knihy a obleceni, boty a mraky kosmetiky co jsem si tam nakoupila. (Dle mych zasob by jeden rekl, ze za nedlouho nastane kosmeticky konec sveta.) Jak toto tedy rozlousknout? Autobus! Autobus se zdal tim pravym resenim.

Vyrazila jsem pred druhou hodinou odpoledni z Brna. Dva ridici, Bulhari, se vubec nesnazili byt mili, nebo treba mluvit tak, aby jim aspon nekdo z nebulharskych cestujicich porozumel. Plusem byl poloprazdny autobus. A ted k tem zbylym minusum. Srbsko ma horsi dalnice nez Cesko. Hned za hranicemi se na nas u benzinky vrhli detsti zebraci. Polorozpadle vesnice u dalnice. Turecky motel se vsim tureckym nekde uprostred Srbska. Vytouzena hranice s Bulharskem. Hnusny baracek s toaletami, prekvapive vonicimi a i pres absenci toaletniho papiru, zrcalda, mydla a cehokoli na ususeni rukou, tekla tam tepla voda! Oplzlouni kam se clovek podiva. Dela to muj blond melir? Hranicni kontrola. Celnici se hrabou v kufrech bez ohledu na to, ze majitel zavazadla u toho neni. Konecne vytouzene Bulharsko! A hle, jake to prekvapeni, spina a bordel. Ano, v tomto bode se lecktery ctenar zarazi a pomysli si: "neni na to uz z Turecka zvykla?" Ne, nejsem. Teda ano jsem, ale tohle byl BORDEL! No nic, dejme Bulharsku sanci, je prece v EU. 

Sofia. Hnusny zaplivany moci pachnouci autobusak asi sto metru od vlakoveho nadrazi, hnusneho, ponureho, moci pachnouciho objektu. Smenarna. Uschovna zavazadel, ve ktere nedokazete odhadnou, z kterych let minuleho stoleti pochazi. Nikdo, absolutne nikdo neumi anglicky, a kdyz ano, zkousi na vas treba to, jak vam odnese zavazadlo za pet Euro. Planek mesta? To nevedeme. 

Kafe, levne (12 Kc) a silne. Taxik. Taxikar co se vam snazi namluvit, ze nerekl 7, ale 27, kdyz jsem se ho ptala pred nastupem do taxiku. Placate mesto (ok, tady to neni ale vubec objektivni, placata mesta nesnasim). Mesita v rekonstrukci. Spousta palacu, vylidnene mesto. Archeologicke muzeum, nadhera. Problem koupit vodu, najit toalety. Znovu levne kafe, tentokrat asi za 15 Kc, ale jeste lepsi. Pamatky prohlednuty, sup zpatky na autobusak. A cestou se zastavit na pedikuru. Dovolte abych se zasmala. Ano, pedikura je mozna. Na hlavni ulici je cedule jako krava, zminujici se o pedikure. Ale v salonu vam reknou, ze delaji jen vlasy, a pedikura je pry nekde dole. Zeptate se kde, odpovedi je "nekde dole". Neochotni lide, stari a nevrli. Nevidela jsem ani jedno dite. 

Na autobusaku se musite pretahovat s temi chlapiky-nosici, protoze oni ne/no/nein/fuck off/hayir neberou jako odpoved. Natazene svaly na predlokti, protoze pretahovat se s chlapem o 60 kilo zavazadel neni uplna lahudka. Turecky autobus (Boze, dekuji!), turecky mluvici ridic, hodny, mily, ochotny. Stevardka a pani spolucestujici, bulharska Turkyne, co me svoji velectenou prdeli neustale utlacovala. Sofia, smer Plovdiv a pak Haskovo. Obri panelaky, kde kazdy opravuje po svem, takze je kazdy byt jinak zatepleny (v tom horsim pripade ani zatepleny neni), jina okna, jina barva fasady. Moje maminka by prohlasila, ze je to jak u kolotacaru. Rozbite silnice, odpadky, toulavi psi, prach, spina, zebraci. Jsem skutecne v clenske zemi Evropske Unie? 

U hranic turecke napisy "KAŞAR, PEYNIR, SUÇUK". Na hranicich pauza, konecne turecka mobilni sit. Celni kontrola relativne rychla. To se ale neda rict o te turecke. Pasy musite sami donest do okynka. Celnik, co vas mile oslovuje jmenem, mluvi dostatecne pomalu a vysvetluje, ze po 90 dnech pobytu vam hrozi pokuta. Peklo prichazi. Zavazadla musi projit rentgenem. Olala, mam slzy v ocich pri predstave, jak tahnu svych 60 kilo do vedlejsi budky. Rentgen nestacil, muj kufr jsem byla nucena otevrit, jestli nahodou nevezu maso. Pan celnik, co se divi, ze vezu 20 kg knizek. Ano, to Turek vetsinou nepochopi. Po hodine a pul na hranicich konecne vyrazime a po dalsich 8 hodinach jsme v Burse. V me milovane, kopcovate, zelene, zabordelene Burse s autobusakem, ktery nepachne moci a s toaletami, ktere nabizeji toaletni papir, mydlo, osuseni rukou a zrcadlo, ale stejne jako u vsech dalsich tureckych toalet tu chybi tepla voda.

Brno - Sofia 18 hodin.

Sofia 10 hodin.

Sofia - Bursa 13 hodin.

A po cele te ceste jsem tak unavena, ze ani nevim, co napsat zaverem. Domyslete si to sami. Jen vam reknu: jsem rada ze jsem doma!